Translate

úterý 23. ledna 2018

Polštáře

Překvapilo mě, když jsem se v komentáři na Facebooku dočetla, že někteří z vás se už mohou více těšit na to, co napíšu, než na fotky výrobků. Neberu to jako kritiku toho, co tvořím jako spíš velkou pochvalu toho, co píšu. Je pro mě skutečně překvapující, že pro některé z vás může být tok mých myšlenek tak zajímavý. Ale možná je to tím, že si spoustu otázek, které řeším i já, kladete sami. Člověk má vždycky lepší pocit, když zjistí, že v tom není sám. Že i jiní lidé mají stejný nebo podobný problém. Že si procházejí podobnými životními peripetiemi, podobnými pochybnostmi o sobě samých. Najednou zjistí, že je všechno v pořádku. A že je potřeba jen jít dál. Nebát se, vykročit a pokračovat. Dát sám na sebe, na svoje pocity. Uvědomit si, kam ho táhne srdce a řídit se tím, i když to s sebou kolikrát přináší strach. Ano, máme často strach vystoupit z důvěrně známého prostoru, který se nám sice nelíbí, ale máme v něm určitou jistotu. Co když to nové bude horší? Co když se nám to nepovede? Co když, co když, co když.... Stále dokola opakovaná otázka. Ale odpověď na ni nezjistíme, dokud to nezkusíme.

Já jsem to zkusila. A zkouším stále dál. Neříkám, že to vždycky bylo a je snadné. Ale nikdy jsem nelitovala, že jsem se rozhodla opustit svou právnickou profesi a pustit se na cestu textilní výtvarnice. I když já jsem neodešla proto, že jsem chtěla pracovat s textilem. Já jsem odešla proto, že jsem už nemohla dělat právo. Ta cesta, po které se ubírám nyní, se otevřela až poté, co jsem udělala první krok. A pak se otevřely další dveře a další.

Existuje jedna věc, kterou jsem určitě někdy říkala na kurzu a možná jsem o ní už i psala. Ale protože ji považuji za důležitou, tak ji tu zopakuji. Je to naše potřeba mít věci pod kontrolou. Potřeba přesně vědět, kudy se bude naše cesta ubírat.
I já jsem měla stále potřebu vidět cíl, ke kterému se chci dostat. Nemyslím tím cíl typu "chci být šťastná". Chtěla jsem vědět, co přesně budu dělat. Ale jediné, co jsem přesně věděla, bylo, že to nevím. Docela mě to drtilo a nechtěla jsem se do ničeho příliš intenzivně pouštět, dokud nebudu mít v této otázce jasno. Až jsem jednoho dne pochopila, že nemůžu čekat, až to budu přesně vědět. V ten moment jsem opustila (alespoň částečně) potřebu vše kontrolovat. Začala jsem se zabývat tím, co mě přitahuje v daný moment. Třeba že mám chuť si pořídit šicí stroj, se kterým budu moci quiltovat, i když jsem to nikdy nedělala. Pořídila jsem si ho a začala jsem zkoušet volné quiltování. Že mám chuť se naučit barvit látky, i když vlastně netuším, k čemu mi mi to bude. Tak jsem se to naučila. Co ale tím vším chci říct. Když jsem odcházela ze zaměstnání, o existenci nějakých art quiltů jsem neměla tušení. Jak bych si tedy mohla stanovit za cíl, že budu dělat třeba art quilty? Nebo že budu dělat kurzy, když jsem neměla nic, co bych na těch kurzech učila? Navíc mě ani nikdy nenapadlo, že bych mohla dělat kurzy.
Musela jsem si projít určitou cestu, na které se mi nabízely možnosti. A já jsem si vybírala podle své chuti. Ne podle potřeby, ale skutečně podle pocitu, zda mě daná věc přitahuje nebo ne. Tím jsem sbírala různé dovednosti, které se v současné době projevují v tom, co dělám.

Chci vám jen ukázat, že se nedá všechno naplánovat. Někdy je potřeba nechat věci plynout a vybírat si to, co je pro nás přitažlivé. Jestliže ale nejsme dostatečně otevření, nebo když nás ovládá strach, tak nás tyto věci bez povšimnutí minou. Nebo je budeme považovat za nepodstatné, nepraktické, nedůležité, nebo se třeba budeme bát, že se to nikdy nenaučíme, proto to raději ani nezkusíme.

Možná vám dnes připadám nějaká melancholická, ale je to asi tím, že sama zrovna přemýšlím, kudy dál. Jestli se mám více soustředit na vytváření nových věcí, které, jak sama cítím, se teď posunuly trochu jinam, nebo jestli mám více rozvíjet oblast učení a kurzů, nebo jestli zvolit třeba jinou formu předávání zkušeností, a jakou. I když se už blíží konec ledna, stále jsem v jakémsi přemítání, kudy dál. Přiznám se, že jsem sama nějak rozháraná a netečná, že mi chybí nadšení. Jako bych stála na křižovatce a nemohla se rozhodnout, kudy půjdu. Ale úspěch vidím v tom, že už mě tato situace až tak moc netrápí. Vím, že to přejde, že na některou z cest zasvítí slunce jako v pohádce a najednou ucítím, že to je ona, po které jít.  A kdyby náhodou nebyla, tak se vždycky můžu vrátit a vydat se tou další.

Teď vám prozradím, že jsem dnes nechtěla nic psát. Že jsem skutečně chtěla jen sem dát fotky. Nějak se mi to nepovedlo, ale jak už jsem jednou psala, kdo chce, přečte si text, kdo nechce, tak se podívá jen na fotky.

Ještě bych vás ráda upozornila na minulý článek, kde jsem vyhlásila losování o jeden polštář a jednu taštičku, tak pokud byste měli zájem, koukněte na něj. Losovat budu 29. ledna, tedy příští pondělí.

A co se týká polštářů, tak bych vám chtěla předat jednu zkušenost. Schválně jsem si tentokrát změřila látku před quiltováním a poté. Díky tomu jsem zjistila, že u tohoto vzoru se látka zmenší o 0,5 cm na každých 10 cm. Na 40 cm se mi tedy smrskla o celé 2 cm.
A jestli zkoumáte, co je to barevné uprostřed, tak to není ani aplikace, ani quilt, je to malba.










Hezký den
Jana

středa 17. ledna 2018

Výročí - giwe away

Rozhodla jsem se oslavit takové moje malé výročí. Včera jsem zde na blogu dosáhla návštěvy 250 000 lidí. Čtvrt miliónu lidí, kteří ke mně zavítali a otevřeli nějaký článek na blogu.
Pro někoho to možná není nějaké zvlášť významné číslo. Když jsem si třeba na blogu o jídle Kitchenette přečetla, že k nim zavítá 500 tisíc měsíčně, taky mi trochu spadl hřebínek. Ale zase jsem se rychle vzpamatovala a nenechala jsem si tuto radost vzít. Jídlo zajímá každého. Bez ohledu na pohlaví, vzdělání či zájmy. Věci, kterým se věnuji já, jsou jen pro úzkou skupinu lidí se specifickými zájmy nebo vkusem. Proto toto číslo považuji za skvělé. Všimli jste si také, že největším shazovačem našich úspěchů jsme my sami? Naše myšlenky? Že i když uděláme něco, za co bychom jiné pochválili a řekli jim, jak jsou dobří, tak sami k sobě se chováme jinak? Je to dost běžný přístup a plně se projevil tím, jak jsem hned začala pochybovat, jestli je čtvrt miliónu návštěvníků vůbec nějaké zajímavé číslo a jestli stojí za to se tím nějak hlouběji zabývat. Ano, mně to za to stojí.

Tento blog jsem zakládala na začátku roku 2013. Do té doby jsem svou práci nikde veřejně nevystavovala a bylo pro mě celkem psychicky náročné si najednou založit vlastní blog a dávat tam fotky svých výrobků a třeba ještě něco i psát. Holky, které tenkrát byly kolem Mariny (tu jsem také určitou dobu odebírala a pár věcí z ní ušila), zakládaly blogy úplně bez problémů a já jsem se stále nemohla odhodlat. Když jsem ale zjistila, že pokud se chci této práci věnovat, budu opravdu muset s kůží na trh, nebyla jiná cesta. Provázely mě obavy typu co na to kdo řekne, bude se to někomu líbit a navštíví někdo vůbec můj blog nebo si ho budu psát jen tak pro sebe? Spousta obav. Když jsem se odhodlala a blog založila, nebylo to už pak tak náročné. Postupně jsem si zvykala a jak můžete sledovat v poslední době, hodně jsem se i rozkecala. O svých pocitech, názorech, o svém přístupu k životu.

Když prolistuju blog od začátku, můžu sledovat, jak jsem se vyvíjela, co jsem dělala před pěti lety, kam jsem se posunula za další dva roky a co dělám zrovna teď. Ten vývoj a posun jsou dost patrné a myslím, že nejen pro mě. A pro ty, kdo začínají nebo už začali a teď třeba chtějí udělat nějakou změnu může být i inspirativní. Že není třeba dělat to samé, že je přirozené se vyvíjet, nacházet nové postupy, nové techniky i nový přístup, opouštět věci, které mě úplně neoslovují a zapojovat další, pro které jsem objevila nadšení. Všechno se vyvíjí, všechno se mění. To je naprosto přirozená vlastnost života. Nic nezůstává stejné i kdybychom se snažili to zuby nehty udržet. Proto je lepší, než s tím bojovat, tento vývoj a změnu do svého života zapojit a naopak ji přivítat jako příležitost.

Jak jsem psala, ráda bych své výročí trochu oslavila. Rozhodla jsem se proto, že dvěma z vás věnuji dárky, kterými jsou samozřejmě moje výrobky. Vybrala jsem dvě věci, které jsou pro moji tvorbu typické. Ručně barvené látky, volné quiltování a u jednoho z nich malba na textil. Oba jsou mou srdeční záležitostí. Ale pravda je, že to jsou všechny mé výrobky.

Takže tady jsou.

Prvním dárkem je polštář o velikosti 50 x 50 cm v barvách zelinkavá, tmavomodrá a bílá, který dostanete samozřejmě i s výplní.





A druhým dárkem je tato zářivě růžová taštička v kombinaci s černou s odšitým a zpevněným dnem.




Co je třeba udělat pro to, abyste některý z těchto výrobků získali? Stačí napsat komentář k tomuto článku, ve kterém uvedete, o který výrobek byste měli zájem a své jméno, abych mohla vítěze pojmenovat.

Tím budete zařazeni do slosování a o jeho výsledku budu informovat zde na blogu a také na Facebooku. Pokud chcete být do slosování zařazeni dvakrát u stejného výrobku, nebo chcete být zařazeni do slosování u obou výrobků, tak můžete přejít ještě na můj Facebook (stačí kliknout na ikonu vpravo nahoře) a po splnění tam uvedených drobných podmínek, které slouží k propagaci mé práce, vás zařadím do slosování dvakrát.

Mám pro tuto akci ale jedno omezení. Zboží budu zasílat pouze do České nebo Slovenské republiky. Důvodem pro toto omezení je výše poštovného, která by mohla převýšit hodnotu vlastního zboží. Děkuji v této věci za pochopení.

A protože toto výročí padlo do poloviny ledna, spojím slosování s dalším mým výročím. Proběhne 29. ledna, v den mých narozenin. Koukám, že letošní leden bude samá oslava!

Dvě (případně dva) z vás se tedy mohou těšit na výrobky a já budu jen doufat, že o ně někdo projeví zájem.

Přeji všem krásný den
Jana


středa 10. ledna 2018

Taštičky pestrých barev i velikostí

Zdravím vás všechny v novém roce a doufám, že bude pro všechny úspěšný. Otázkou je, co pro každého z nás slovo úspěch znamená. Pro někoho to může být překonání zdravotních problémů, pro jiného třeba úspěšné dokončení školy, nalezení nové práce nebo vydělání peněz na vysněnou dovolenou. Pro každého z nás znamená slovo úspěch něco jiného a proto přeji jak vám tak i sobě, abychom byli úspěšní právě v tom, co je pro nás osobně důležité.

Nejsem vášnivým příznivcem novoročních předsevzetí, ale jako určitě mnohé z vás mě konec roku přivedl k bilancování, co se mi podařilo, se se naopak nepovedlo, co bych chtěla jinak, kam směřovat dál. V osobním životě vedlo toto bilancování k tomu, že jsem si objednala jógovou výzvu a společně s dcerou každý den cvičíme, abychom se pěkně rozhýbaly. Jóga mě vždycky bavila a hlavně jsem po jejím dlouhodobějším cvičení cítila, jak je mé tělo pružnější, jak se mnohem lépe cítím. Odhodila jsem výmluvy, proč nejde cvičit a pustila se do toho. V současné době internetu je hlavně obrovskou výhodou, že nemusím vytáhnout paty z domu a můžu cvičit podle videa, takže už opravdu není důvod se na něco vymlouvat. A když navíc doplním jógu o dlouhé procházky se psem, pak si myslím, že mé tělo velmi pookřeje a pes bude taky nadšený. Takže samá pozitiva.

K zdravému životnímu stylu patří samozřejmě i jídelníček. Už od doby, kdy se u nás po roce 89 začaly objevovat různé alternativní kuchařky, jsem koketovala s vegetariánstvím nebo třeba makrobiotikou, ale přiznám se, že nejsem typ na nějaké striktní dodržování pravidel. Potřebuji určitou svobodu. V loňském roce jsem zkoušela low carb stravování, ale to mi sedlo ještě méně. Pokud nevíte, o co se jedná, můžete nahlédnout třeba sem. Tento typ stravování je pro mě vlastně dost nepochopitelný, protože z něj vylučujete všechny obiloviny (to bych ještě chápala), ale také ovoce (kromě bobulového), ale abyste si nahradily chleba z obilovin, upečete si ho z mandlové nebo kokosové mouky. Takže bych si nemohla utrhnout švestku nebo jablko na zahradě, ale musela bych vydávat spoustu peněz na mandlovou mouku a jiné přísady, které u nás nejsou běžné. To mi hlava nebere. Ale určitě i v mém jídelníčku nastane posun.

No a co práce? Jak pokračovat v roce 2018? Možná jste si všimli, že jsem vypsala nový kurz, Můj první art quilt. Byl to spontánní nápad a vůbec jsem netušila, jestli o takový typ kurzu bude mít někdo zájem. O to větší překvapení bylo, když jste se začaly hlásit (tvrdé y protože jsou to samé ženy) a zůstává už jen pár volných míst.

Už před nějakou dobou jsem slibovala kurz volného quiltování pro mírně pokročilé. Schválně tam uvádím slovo mírně, protože kdybych ho vynechala, tak by se určitě nikdo nepřihlásil. Každá z vás by si řekla, ale já ještě nemám na to, nazývat se pokročilou, proto kurz nemůže být pro mě. A pokud se těšíte, že tento kurz vypíšu, tak vás prozatím zklamu. Už o něm přemýšlím dlouho, ale zatím se neobjevilo to správné nadšení, abych sedla a něco vytvořila. Možná je to tím, že já sama quiltuji bez nějakých pravidel a klasický patchwork nedělám, tak se mi pak těžko nějaká pravidla předávají dál. Ale neříkám, že v žádném případě nebude. Může zase přijít spontánní nápad a kostra kurzu bude na světě raz dva. Necháme se překvapit.

Co ale rozhodně vím, je to, že bych nerada přehnala množství kurzů v jednom měsíci, protože v loňském roce na mě na přelomu října a listopadu padla velká kurzová únava a byla jsem ráda, že 17. listopadu byl poslední kurz a budu mít 2 měsíce volno. Na konci roku 2016 se totiž nevím co přihodilo, ale měla jsem najednou zaplněné kurzy skoro do poloviny roku 2017. A v takové situaci pak cítím potřebu vypsat další, aby měli další zájemci možnost se přihlásit. Anebo se někdo ozve, že by rád uspořádal kurz a nabídne prostor. Já jsem samozřejmě ráda, že je zájem, tak najdu termín a vypíšu kurz. Asi ale nejsem taková cestovatelka, jak jsem si původně myslela a tři výjezdy za měsíc, kdy jedete 2 až 3 hodiny na místo, pak celý den učíte a večer zase stejnou dobu jedete domů, jsou na mě asi moc. Možná je lepší na jednom místě udělat v sobotu jeden kurz a v neděli další kurz, jak jsem to vyřešila v únoru v Klecanech u Prahy. Ale ono se to nějak usadí a s jarem (a cvičením a zdravým jídlem :-)) se třeba zvedne i moje energie a budu s nadšením cestovat po celé republice a třeba i do zahraničí.

Protože však kurzy nejsou dosažitelné pro všechny, kteří by se jich rádi zúčastnili, honí se mi hlavou myšlenka na nějaké e-booky. Nebo jednoduše řečeno knihy v elektronické podobě. Jedna o barvení a od včerejška mi nedá pokoj myšlenka na e-book o volném quiltování. Přivedl mě na ni jeden dotaz, který jsem dostala e-mailem. Při přemýšlení o knihách, které bych mohla doporučit, jsem došla k tomu, že vlastně není žádná, která by obsahovala všechno, co by se podle mě měl člověk dozvědět. A určitě ne v češtině. Tak uvidíme, jak bude tato myšlenka neodbytná a jestli mě donutí k nějakému činu.

Samozřejmě k mým aktivitám bude patřit i šití, ale jak víte mnohé z vás, se kterými jsem se osobně setkala na kurzech, často říkám, že šití mě moc nebaví. Baví mě ta výtvarná stránka věci a vlastní šití výrobku už mi nepřipadá dostatečně kreativní. Takže se opět budu zaměřovat především na výtvarnou část a nebudu si život komplikovat komplikovaným šitím. Možná bude díky tomu více obrazů. Možná. A momentálně cítím, že mám chuť dělat věci především v černobílé kombinaci. Ale jak jste už asi pochopili, zítra to může být jinak, jen mám poslední dobou skutečně pocit, že poněkud ustupuji od výrazných barevností. Třeba je to i ročním obdobím. Sama nevím a popravdě řečeno ani nemám potřebu to analyzovat. Už jsem se naučila nepřemýšlet o tom, proč mám zrovna teď chuť sáhnout po určité barvě nebo technice a místo analyzování to prostě udělám.

I když píšu o ústupu pestrých barev, ještě mám v zásobě čtyři taštičky, které jsem vám neukázala. Jsou vytvořené koncem minulého roku a jsou ještě dosti barevné.












 




Jsem ráda, že jsem si založila tento blog, protože kromě prezentování mé práce mi umožňuje i utřídit si myšlenky. Když si totiž člověk své myšlenky a nápady píše, donutí ho to k jasným formulacím a tím pádem i k upřesnění. A navíc, když si tak píšu, nikdo mi do toho nekecá, neoponuje a neříká, že je to blbost, že to není možné. To je velká úleva, když nemusíte hned své myšlenky a nápady obhajovat. A také mě potěšilo, že dost lidí mé úvahy čte a jsou za ně rádi. Koho naopak mé úvahy nezajímají, může se podívat na fotky a text přeskočit. Tak si tu snad každý najdete to svoje, co je pro vás zajímavé a přínosné.

Děkuji všem za dosavadní přízeň a pokračujeme dále v novém roce 2018.
Hezký den
Jana

pátek 29. prosince 2017

Sváteční ubrus

Od té doby, co se intenzivně věnuji textilní tvorbě, se v naší rodině často vyžadují vyráběné vánoční nebo narozeninové dárky ode mě. Pro dceru jsem na Vánoce šila tašku, kterou možná ukážu zde a možná jen na Facebooku, protože úplně nezapadá mezi věci, které dělám a které bych dělat chtěla. Ale moje maminka a moje dcera jsou jedny z mála, které mě přimějí dělat i věci, které bych pro jiného nedělala. Teď tu ale chci ukázat ubrus, který jsem vyráběla pro maminku. Nebyl to úplně tradiční vánoční dárek, protože neměl být zabalený pod stromečkem, ale měl zdobit vánoční stůl při štědrovečerní večeři.

Na internetu jsem viděla spoustu krásných vánočních ubrusů, spoustu krásných vánočních látek, ale...
Zjistila jsem, že nemám chuť kupovat vánoční látky. Že nemám chuť šít klasický patchwork a využívat vzory, které se tradičně využívají na Vánoce. Zbyla mi proto jediná možnost, navrhnout a vytvořit něco podle svých představ, z materiálů, které běžně využívám. Protože kupuju už jen černou a bílou látku, muselo to být něco z těchto barev. A k tomu samozřejmě připadaly v úvahu různě barevné nitě a textilní barvy. Ještě jsem mohla látky obarvit, ale to jsem úplně necítila jako tu správnou cestu.

Nejdřív chtěla maminka něco s červenou, do té se mi ale vůbec nechtělo a dohodly jsme se na tom, že bude ubrus laděn do tmavohnědé a zlaté. Jako základ jsem vzala bílou bavlnu, ale protože vím, že maminka není fanouškem čistě bílých ploch, musela jsem bílou dost potlačit. Takže jsem měla představu, jaký bude materiál, jaké budou barvy, ale vůbec jsem nevěděla co to bude. Když jsem narazila na kreslené vánoční baňky, napadlo mě, že udělám koule, které budou simulovat vánoční baňky. Nastříhala jsem si z papíru kruhy o průměru 20 cm a poskládala jich pět na pruh látky o velikosti 130 x 35 cm. A zjistila jsem, že se mi to nelíbí. Vzkřísila jsem tedy loňskou myšlenku na ubrus s nepravidelnými hvězdami a začala je kreslit na papír a skládat na látku, když šla kolem dcera. Prohlásila, že hvězdy se jí nelíbí, ať udělám ty koule, že to bude pěkné. Dala jsem na ni a pustila se do práce.

Kruhy jsem předkreslila vodou mizícím fixem (vydržel asi tři dny a i pak jsem musela jeho zbytky odstraňovat vlhkým hadříkem), zbytek byl od oka a od ruky. Samozřejmě, že jsem si předem zkusila tužkou do papírových kruhů nakreslit, jak by asi vzor mohl vypadat, ale na látku se mi ho kreslit nechtělo. Zbytečně by mě to zdržovalo a omezovalo. Záměrem bylo vytvořit volným quiltem do každého kruhu velké prvky (do každého samozřejmě jiné, protože to bylo od ruky) a pak je vymalovat hnědou a zlatou metalickou barvou na textil. Zbytek jsem pak chtěla vyplnit hustým meandrem a na tomto vzoru vytvořit patinu zlatou textilní barvou.


V průběhu práce nastaly dvě fáze, kdy už bylo možné ubrus použít, výsledek se mi líbil a nevěděla jsem, jestli celou práci dalším krokem nezkazím.
Nejdřív jsem měla ubrus ozdobený volným quiltováním bílou nití na bílém podkladu.




Když jsem tyto fotky dala na Facebook s tím, že je to polotovar, tak se ozvalo tolik pochvalných komentářů, že jsem z toho byla dost překvapená. Pro mě je to prostě takový normální bílý quilt. Dalším krokem tedy zklamu příznivce čistě bílých quiltů. Přišlo na řadu vymalování jednotlivých prvků textilními barvami v čokoládově hnědé a zlaté barvě. Zvolila jsem barvy metalické, protože je mám ráda a jsou takové slavnostnější. Vyfotila jsem stav, kde ještě vidíte obě varianty - s barvou i bez barvy.





A tady už je vymalované vše, co vymalované má být.


V této fázi nastal pro mě asi ten nejnáročnější okamžik, protože se mi malované kruhy s bílým okolím moc líbily a bála jsem se, že dalším postupem je můžu jen zkazit. Jenže jsem věděla, že se mamince bílou opravdu nezavděčím, tak jsem musela pokrčovat dál. Vzala jsem tupovací štětec, zlatou barvu a pustila jsem se do "špinění". Při prvních tazích jsem si řekla něco velmi neslušného, protože jsem měla pocit že celá práce, která do tohoto okamžiku trvala asi 18 hodin, je v pytli, protože jsem to úplně zkazila. Pak se ale projevila optimističtější část mého já, která mi sdělila, že vlastně o nic nejde, že je to přece jen látka a nějak to dopadne. Tak jsem v práci pokračovala a špinila (patinovala) jsem bílou část ubrusu. Když jsem skončila a přiložila zlatý lem, zjistila jsem, že jsem spokojená. Že se mi to fakt líbí.





Zlatý lem jsem udělala tak, že jsem nabarvila kus látky zlatou barvou a z ní nařezala proužky.

A zjistila jsem také, že by ubrus mohl klidně viset na zdi jako obraz. Rodiče mají jednu stěnu tmavohnědou, tak jsem to na ní hned vyzkoušela. Jedná se tedy o jakousi multifunkční textilii, která ve výsledku není ani moc vánoční, ale slavnostnějšího rázu určitě je.


A protože toto je v letoším roce i můj poslední článek, přeji všem, kdo se zatouláte na tento blog, krásný nový rok. Děkuji za přízeň a těším se na setkávání v příštím roce jak zde na těchto stránkách, tak i na Facebooku nebo osobně na mých kurzech.




úterý 26. prosince 2017

Volné quiltování - video (zídka)

Ne každý má chuť o Vánocích jen koukat na pohádky a zahálet, tak se vám třeba bude hodit video, na kterém můžete vidět další z mnoha vzorů pro volné quiltování.

Tento vzor jsem si sama pro sebe nazvala kamenná zídka a mám ho velmi ráda.
Je možné jej využít opravdu k simulování takové zídky, o což jsem se pokusila u tohoto quiltu nebo ho prostě využijete jako výplňový vzor. A ještě je možné ho vylepšit tím, že plochy vně kamenů budete prošívat tak dlouho, až se zcela zaplní. Použitím kontrastní nitě pak můžete dosáhnout velmi zajímavého a netradičního výsledku.



Pro mnohé z vás bude jistě výhodou tohoto vzoru skutečnost, že na rozdíl od většiny jiných vzorů se tento šije v řádcích. I tak bych vám ale nejdříve doporučila si ho zkusit nakreslit na papír, abyste přesně chytli do ruky jeho vedení. U stroje už to pak půjde jednodušeji.



Hezký večer
Jana

úterý 19. prosince 2017

Můj první art quilt - kurz

Na kurzech, které už pár let vedu,  jsem si všimla jedné věci. Hodně z Vás má pocit, že jejich nápady nejsou dost zajímavé. A buď je vůbec neuplatní, nebo je raději ani nenechají přijít. Často jsem zaznamenala přesvědčení, že nic nevymyslíte a musíte proto kopírovat to, co někdo vymyslel. Že nemáte dost talentu, dost schopností a tak dále a tak dále. Myslím, že tyto pocity známe skoro všechny. I já jsem si tímto obdobím prošla a stále mě občas napadá, jestli to, co vytvořím, je dost dobré, dost zajímavé a spousta podobných otázek, které ale ve své podstatě nejsou vůbec důležité.

Svou textilní činnost jsem pojala spíše uměleckým způsobem, což pro mě znamená, že vyjadřuji své představy a pocity. Kolikrát se probírám různými fotkami, nápady, nákresy a přemýšlím, co vytvořím. A v nějakém okamžiku ucítím hřejivý pocit u srdce, lehké mrazení a pocit "ano, to je ono". A i když se mi zdá, že třeba jiný motiv by mohl být zajímavější, vím, že ten pocit mi ukázal, kudy jít. Že to je přesně ta cesta, kterou se teď potřebuji vydat, aby vznikl v daný moment ten správný výtvor.

Trvalo mi, než jsem tomuto pocitu začala věřit, ale zvládla jsem to. Trvalo mi, než jsem přeskočila období, kdy jsem něco chtěla vytvořit, ale uvědomila jsem si, že tak to nikdo nedělá a svou představu jsem opustila. Ale už ji neopouštím a pomalu získávám důvěru v sebe sama. Vždyť každý z nás jsme jedinečný a právě tím, že tvoříme věci, které vycházejí z nás a z našeho vidění světa, tento svět jedinečným způsobem obohacujeme.


Pro Vás, které chcete zkusit tvořit podle sebe, ale nemáte k tomu samy odvahu, pro Vás, které potřebujete průvodce, které potřebujete alespoň mít pocit, že se můžete na někoho obrátit pro radu, pro Vás jsem se rozhodla vypsat tento kurz, který jsem nazvala


Můj první art quilt


Nejde o to, že bychom hned chtěly tvořit umění. Jde o to, abyste se v prostředí podobně naladěných žen odvážily přivést na světlo své vlastní představy. Budeme hledat tvar, který oslovuje právě Vás, barvu, kterou chcete použít. Budeme skládat obraz kousek po kousku. Nebudeme plánovat. Necháme se vést momentálními nápady a pocity. Budeme se učit, že nic není špatně. Že žádná technika není zakázaná. Že si můžete dovolit cokoliv, protože jediným člověkem, jehož názor je důležitý, jste Vy samy.



Budeme pracovat s technikou aplikací (raw edge aplique). Kdo s ní nemá zkušenosti, tak se vše samozřejmě na kurzu naučí.

Budeme si kreslit tvary, dělat šablony, vytvářet quilt, prošívat, prostě dělat vše tak, aby výsledkem byl textilní obraz, který ponese Vaši stopu.



Každá z vás bude mít jiný výsledek. Žádný obraz nebude stejný. To ovšem neznamená, že se nemůžeme navzájem inspirovat.

Pro účely tohoto kurzu nepotřebujete umět volně quiltovat. Krásné a zajímavé prvky je možné tvořit klasickým prošíváním s patkou.

Co potřebujete s sebou?
  • šicí stroj a pomůcky na šití (jehly, nitě nůžky, špendlíky atd.)
  • základní látku v barvě, která se vám líbí o velikosti cca  65 x 50 cm. Můžete si vzít více kousků a podle nálady vybrat až na místě. Volte látky jednobarevné, tón v tónu, jemnou batiku, prostě takové, které Vám dají prostor k dalšímu tvoření. Látky s dominantním výrazným vzorem tento prostor nedávají. 
  • barevně ladící nitě v různých barvách, abyste si mohli vybrat vhodné nitě pro prošití a kombinovat i barvy nití. Mohou být kontrastní nebo i tón v tónu. 
  • látku na spodní stranu sendviče o kousek větší, než je vrchní látka
  • kousky látek, které budete využívat na aplikace
  • papíry, tužku, nůžky na papír a pokud máte malé ostré nůžky, budou se hodit na vystřihování aplikací
  • máte-li ke stroji quiltovací stoleček, vezměte ho s sebou, bude se Vám s ním lépe pracovat
  • prodlužovačku
  • do Brna si vezměte přezůvky

Na místě budete mít k dispozici
  • výplň do quiltu
  • pavučinku potřebnou na aplikace
  • různé kousky ručně barvených látek na vaše aplikace, kdyby Vám Vaše zásoba nestačila
  • žehličku
  • řezací podložku, řezák a pravítka

Možná nestihnete ušít celý obraz, ale určitě si odnesete představu, jak byste chtěly, aby vypadal. A možná ho stihnete rychle a pustíte se do druhého. Je to individuální. Abyste ale mohly obraz zdárně dokončit, ukážeme si na kurzu začištění art quiltu tak, aby nebyl vidět žádný lem. Někdy se lem hodí, někdy ne. A proto je dobré umět obě varianty, abyste se mohly rozhodnout podle aktuální potřeby. 

Pokud by se Vám pro podklad líbila nějaká z mých ručně barvených látek, napište. Je to tzv. český FQ (fat quarter) za 100,- Kč.

Čas konání kurzu: začínáme v 9.30, konec předpokládám mezi 17. a 18. hodinou. 

Cena kurzu: 1500,- Kč

Termín a místo konání:  ty najdete v sekci "Kurzy"

Maximální počet účastníků kurzu je 6. 

Na místě bude k dispozici káva a čaj. 

Přihlášky posílejte na jana_dohnalova@seznam.cz. Přihláška je platná po uhrazení zálohy, která činí 700,- Kč na účet č. 2600650786/2010. Do poznámky uveďte své jméno, místo a datum konání kurzu a heslo "art quilt". Záloha je nevratná. V případě, že se kurz nekoná z důvodů na mé straně, všechny uhrazené platby vracím. Doplatek kurzu se hradí na místě. 

Vždy prosím nejdříve napište na výše uvedený e-mail a teprve po potvrzení volného místa posílejte platbu (ne naopak). Na přihlášky vždy odpovídám, pokud nedostanete odpověď ani v následující pracovní den, zkontrolujte prosím, zda jste zadali e-mail správně. Pokud jste nedostali odpověď, nejspíš jsem přihlášku neobdržela. 



úterý 12. prosince 2017

Modromodrá sada

Často se mi stává, že si nachystám látku na nějakou konkrétní věc - nabarvím, vytvořím sendvič, proquiltuju, a pak nic. Dlouho mi takto vytvořený polotovar leží doma, protože pro mě nejzábavnější výtvarná stránka je hotová a teď už na mě čeká ta pro mě méně zábavná, kterou je prosté šití výrobku. Z toho důvodu mám nejraději obrazy - art quilty. Tam se jedná především o tu výtvarnou stránku a ze šití je tam jen lemování. No není to úžasné?!

Ale pak přijde chvíle, kdy dostanu chuť započatou práci dokončit. Kdy už chci vidět výsledek. Taková chvíle nastala před pár dny. Konečně jsem se přiměla k tomu, abych dokončila kabelku, která dokonce nebyla jen ve stavu sendviče, ale v téměř hotovém stavu. Měla jsem vnější část a téměř hotovou podšívku. Chybělo ji jen sešít dohromady, sesadit s vnějškem a ušít ucho. Teď už se ale můžu radovat, protože je kabela hotová.

Je to už dlouhá doba, co jsem ušila poslední kabelku, protože na kabelkách je opravdu mnohem více samotného šití, i když příprava zdobeného materiálu samozřejmě také zabere dost času. Ale jak jsem psala, to se nepočítá, protože to je pro mě zábava. Na kabelky tohoto typu ale v jiných barvách se můžete podívat zde, zde, zde a zde. U této kabelky jsem ale upravila střih a prodloužila ucho, aby ji bylo možné nosit křížem jako messenger.

A když jsem byla už v tom šití a měla jsem dost obarvené látky v modrých barvách, proquiltovala jsem ještě další kus a vytvořila do sady ke kabelce malou a větší taštičku.
Jak kabelka tak větší taštička jsou doplněny o pevné dno v tmavomodré barvě, aby hezky stály a dno drželo tvar. Nemám ráda kabelky, u kterých se dno propadá a tím se bortí celý tvar. Proto dno zásadně pevně vyztužuju.
No a ta malá taštička, ta je na různé drobnosti nebo třeba na brýle.







Hezký večer
Jana

úterý 5. prosince 2017

Zase to kamení

Už jsem vám v jednom článku ukazovala dvě taštičky prošité vzorem, který připomíná kamení. Tento vzor se mi moc líbí a ještě ho u mě určitě mnohokrát potkáte. A co se mi na něm vlastně tak líbí? Líbí se mi jeho možnosti. Můžu tento vzor použít třeba stokrát a troufám si tvrdit, že pokaždé bude výsledek jiný. Může být jednobarevný podklad nebo třeba batikovaný, batika může být jen z barev tón v tónu a nebo z více různých barev, nitě můžou být pokaždé jiné - jednou kontrastní, jednou tón v tónu, prostě možností je opravdu velké množství. A mě baví zjišťovat, co se stane, když použiju světlejší barvu na prošívání, když použiju tmavší, která část se zvýrazní, prostě mě baví hrát si. Ale to už jsem tu psala. Celá moje práce je ve skutečnosti hra s barvami a vzory. Není to nádherné? Mně to nádherné připadá. A pokaždé se koukám s radostí na výsledek, který mi vznikl pod rukama. Stejně tak jsem se dívala i tentokrát. Látky jsem už měla nějakou dobu proquiltované, jejich fotky jsem vám už ukazovala na své facebookové stránce, a teď se mi podařilo z nich ušít taštičky, které vidíte zde.

Fialová je spíše tón v tónu a ta druhá naopak. Pro každého něco. Tedy pravda, pro milovníky béžové a hnědé to moc není. Ale třeba i pro ty časem něco vytvořím. A tyto dvě taštičky najdete u mě v obchodě na Fleru.










Hezký večer
Jana