Translate

pondělí 9. října 2017

Povídání o meandrech (volné quiltování)

Už delší dobu se mi hlavou honí myšlenka, že napíšu článek o meandrech. Protože jste na blogu o šití, barvení, látkách a jiných věcech spojených s textilem, nebudu zde psát o meandrech říčních. I když kdo ví, o čem budu psát za čas. Témata se mohou změnit, rozšířit, člověk nikdy neví, co se přihodí zítra, natož za pár měsíců. Ale protentokrát zůstávám stále u šicího stroje, přesněji řečeno u volného quiltování. Budeme se tedy bavit o vzoru, kterému se ve volném quiltování říká meandry.


Když jsem před několika lety začínala vést kurzy volného quiltování, byly meandry většinou jediným vzorem, na který si účastnice troufaly samy a častokrát přicházely na kurz a tento vzor už uměly moc pěkně quiltovat. Přicházely ovšem s větou "já umím jen meandry". Meandry byly považované za cosi obyčejného, co umí každý, co není nic zvláštního, takže není žádný důvod, aby se tím jakkoliv chlubily.

Něco se ovšem změnilo a na kurzech v současné době zjišťuji, že meandry patří mezi vzory, které jdou účastnicím nejméně. Možná je to tím, že se volné quiltování dost rozšířilo, informace a videa o něm jsou všude na internetu dostupná a zatímco dříve se začínalo od základů, teď se začíná někde od prostředka. Zatímco dříve se člověk pustil na začátek do meandrů, nyní se pouští do různých mandal a jiných komplikovaných vzorů.
Myslím si, že spíše než k užitku je to ke škodě. Proč? Protože u těch, co v současné době začínají quiltovat, vidím snahu o docílení složitého vzoru, který ovšem nemají nacvičený. Nemají základy. A když nemáte základy, nemáte na čem stavět. Nejsou pak schopné souvisle vyplnit určitým vzorem prostor. Proto si myslím, že v současnosti tak často vídáme quiltované plochy vyplněné směsí různých vzorů, já tomu říkám free form quilting, což je ale dle mého názoru důsledkem toho, že autorka (či autor) neumí vyplnit plochu jedním vzorem. Je jednodušší vyplnit co umím a do mezer pak nacpat třeba kolečka. Ale vyplnit plochu jedním vzorem, to chce už umět pracovat s prostorem. To chce trénovat. Hlavně kreslit. Cvikem pak člověk dosáhne toho, že ví, kudy vést jehlu, jak prostor vyplnit, pochopí logiku vzoru. Je pak schopen použít i jen jeden vzor a nic mu samozřejmě nebrání použít vzorů více, je-li to jeho záměrem.

Tolik k úvaze nad současným stavem věcí a teď zpět k meandrům.

Aby meandry dobře vypadaly, je nutné, abyste u tohoto vzoru uměli pracovat s prostorem. Musíte mít vzor "vykreslený". Tím myslím vykreslený na papír. Musíte ho mít prostě v ruce.
I když se meandry považují za základní vzor a některé quilterky si stěžují na jeho nadužívání, já na tento vzor nedám dopustit. Umožňuje mi spoustu variací. Můžu si hrát s barvami nití, plochy, můžu obměňovat vzor tím, že vynechám určitá místa, prostě se s tímto vzorem dá kouzlit. A není to vůbec jednoduchý vzor. Nemyslím tím ani tolik na vyplnění plochy, jako spíše kvůli tomu, že je nutné po celou dobu dodržet přiměřeně stejnou velikost a hustotu vzoru. Pokud je nedodržíte, nebude vzor vypadat pěkně.

Na kurzech se setkávám s různými přístupy k vyplňování prostoru nejen meandry, ale i jinými vzory. V současné době, která je zaměřena na rozvíjení levé mozkové hemisféry a na upřednostňování dovedností, které jsou s ní spojené, je celkem jasné, jak bude vyplňování prostoru vypadat. Zleva doprava, shora dolů, hlavně to musí mít systém. Logiku. Musí to být pochopitelné. Ano, to je přesně levá mozková hemisféra. Musí to být logické, spočitatelné, pochopitelné, systematické.
Jenže my potřebujeme zapnout tu druhou - pravou mozkovou hemisféru. Ta je zodpovědná za kreativitu. A většinu kurzu se snažím o to, aby účastnice změnily svůj pohled na věc a svůj přístup. Alespoň k volnému quiltování. Aby přešly z módu "musím to pochopit" k módu "hraju si".

Dnes jsem sedla ke stroji a quiltovala jsem meandry tak, jak je vidím já (to je hned první fotka výše) a pak také tak, jak je často vídám nakreslené. Už dopředu na kurzu říkám, že je takto nechci vidět. Abyste to viděli v praxi i vy, tu máte fotky.

Na první fotce vidíte systematické vyplňování prostoru shora dolů a zpět, nebo by to mohlo být stejně zleva doprava a zpět.
Dost často se ještě stává, že se ve vzoru objevují takové hřiby, jak se člověk rychle snaží vrátit zpět do toho "správného" směru šití.


Tady na fotce jsem vám je označila. Zeleně je označen oblouk, který nevypadá hezky, protože je oproti ostatním obloučkům příliš výrazný, prostě z celku příliš vyčuhuje a narušuje ho. Červeně pak vidíte označený způsob, jak můžete tento velký oblouk nahradit. Stačí jen tolik nespěchat s návratem do směru, který považujeme za správný a udělat o jeden dva obloučky navíc.
Dále se u těchto dlouhých meandrů stává, že v místech, která jsem označila červenou čárou, se látka zvedne, protože není nikde prošitá. Pak se vám na látce vytvoří takové hrboly, které trčí nahoru.



Zde vidíte systém "vyplňujeme po diagonále".



A zde vidíte systém (když řeknu, že začínáme uprostřed) "vyplňujeme hezky od středu stále do kolečka a pak tam rychle šupneme ty řady a sloupce".


A zde pro jistotu vložím ještě jednou fotku vzoru, jak se líbí mně. Abyste to měli pěkně pohromadě.



A ještě jedna důležitá věc. To, o čem tu celou dobu píšu, je vyplňování plochy. Nejde o to, že byste se měli něčemu nebo někomu přizpůsobovat tvarem meandrů. Každý jsme jiný, u každého se projevuje jeho osobitost a ta se samozřejmě projeví i na tvaru každého vzoru, nejen meandrů.


Kromě toho, čeho se u meandrů vyvarovat, bych vám také ráda ukázala, jak si s meandry můžete hrát. 

Ve všech třech následujících případech se jedná o jeden typ vzoru. Uprostřed je kolečko a kolem meandry. V prvním případě jsem kolečko proquiltovala růžovou nití a okolí pak černou.


Ve druhém případě jsem kolečko nechala prázdné, takže vystupuje ven a zůstalo černé a okolí jsem proquiltovala růžovou nití.


A ve třetím případě jsem zvolila růžovou aplikaci a okolí proquiltovala černě.


Stále je to totéž a přitom pokaždé jiné.

A zde máte fotku všech tří možností dohromady, kde vidíte i co je placaté a co plasticky vystupuje.


A pokud se chcete podívat na praktické různorodé využití meandrů, můžete nahlédnou na toto prostírání , nebo na toto levandulové prostírání a zde najdete rovnou dvě. Také jsem prostřednictvím meandrů ztvárnila symboly jin a jang a tvořila v japonském stylu.
A abych vám dala i výraznější příklad toho, kdy jsem vynechala při prošívání prostor a tím umožnila vyniknout určitému vzoru, tak zde je polštář s francouzskou lilií.

Myslím, že příkladů, jak je možné si hrát s meandry, jsem ukázala dost a přitom se stále jedná o naprosto nepatrné množství možností, protože ty jsou nekonečné.


A na závěr ještě jedno krátké video s meandry.




Ať se vám meandry dobře šijí a doufám, že vám k tomu tento článek bude alespoň trochu nápomocný.

Hezký večer
Jana

pátek 6. října 2017

Úprava patky

V minulém článku jsem popisovala své zkušenosti s novým stojem Juki TL-2200QVP MINI. V článku jsem se zmínila, že jsem si upravila patku, která příliš těsně doléhala na stehovou desku. A také jsem psala, že u další patky jsem už tuto úpravu nedělala. Toto druhé tvrzení musím poupravit. Poté, co jsem předevčírem quiltovala, naznala jsem, že opravdu musím látku hodně tahat, až mě z toho bolí ruce a musím proto také častěji odpočívat. Proto jsem dnes předtím, než jsem se pustila do quiltování, provedla úpravu i této druhé patky. A protože jsem dostala dotaz, jak jsem úpravu udělala, nafotila jsem ji raději i pro případné další tazatele. 

Je to zcela jednoduchá záležitost. Lea Day ukazuje na svém videu, jak upravit patku, kterou hodně z vás používá - je to ta plastová, uzavřená, přes kterou není pořádně vidět a prodává se jako celkem univerzální quiltovací patka pro velké množství strojů. Pokud vás úprava zajímá, najdete ji zde

Pro svůj stroj jsem musela patku upravit trochu jinak, i když mi toto video ukázalo směr, kudy jít. Nemohla jsem použít gumičku, protože se k místu, které potřebuji přizvednout, nemohu dostat volně ze všech stran. Použila jsem proto provázek, který doma mám. Čím tlustší provázek, tím výš dostanete patku nad látku. Anebo můžete provázek omotat vícekrát nad sebou a tím dosáhnete stejného výsledku. 


Tady vidíte, do kterého místa je potřeba provázek umístit. Nemusí to být samozřejmě provázek. Určitě by se v železářství dala koupit nějaká podložka, kterou by bylo možné na to místo zasunout a vykonala by stejnou službu. Já jsem po ruce žádnou neměla, tak jsem pracovala s tím, co po ruce bylo. 

A na této fotce vidíte, jak musíte patku zmáčknout, aby se pod pružinou udělalo místo, kam provázek (podložku) přidáte. Tím vlastně zabráníte pružině dosednout úplně dolů a spustit patku moc nízko. 


Kolečko, které leží na látce, mám schované dole v dlani, palcem zespodu poskytuji oporu a shora ukazováčkem tlačím proti palci na tu část, ve které je normálně zasunutý šroub, který patku přichytává na jehelní tyč (držím patku levou rukou). Zmáčknutím proti sobě si vytvoříte pod pružinou prostor, do kterého provázek nebo podložku umístíte. 

Tato malá úprava postačuje k tomu, že s látkou je najednou pod strojem možné pohybovat úplně lehounce, i když tím vlastně narušujeme záměr výrobce. Ale možná by bylo fajn, kdyby výrobce občas konzultoval své představy s těmi, kdo pak jeho výrobky používají. Myslím, že by to v mnoha případech bylo velmi prospěšné. 

Někde jsem zahlédla, že k tomuto stroji by měla sedět i quiltovací patka se šroubkem, kterým si můžete nastavit výšku patky, dokonce jsem o ní přemýšlela, ale díky této úpravě ji nebudu potřebovat. 

Hezký den
Jana 

čtvrtek 28. září 2017

Mám nový stroj

Mám nový stroj. Samozřejmě šicí stroj. Není už úplně nový, už ho mám asi od června, ale chtěla jsem si dát čas na vyzkoušení, než k němu něco napíšu.

Do té doby, než jsem si pořídila nový stroj, jsem šila a quiltovala na stroji Pfaff Quilt Expression 2048.  Kupovala jsem si ho před nějakými sedmi, osmi lety. V době, kdy jsem ještě netušila, že se budu věnovat volnému quiltování, ale moc jsem chtěla šicí stroj, na kterém to půjde. Nebo spíše jsem kupovala stroj hlavně kvůli volnému quiltování, protože mě moc zaujalo a chtěla jsem se mu více věnovat. I když měl stroj mezi jehlou a tělem pouhých 17 cm, zvládla jsem na něm quiltovat i deku 220 x 220 cm. Nebudu tvrdit, že to byla legrace a šlo to samo. Nebyla to legrace a nešlo to samo. Byla to hodně velká dřina, ale bylo to možné. Proto občas vozím tento stroj s sebou na kurzy, abych ukázala účastnicím, na jakém stroji jsem quiltovala všechny své výrobky. To pro případ, že by si chtěly stěžovat na svůj údajně malý stroj, který jim brání v pořádném quiltování.
Byla jsem s tímto strojem nadmíru spokojená. Šil jako hodinky, quiltovalo se na něm báječně, jenže jak to chodí, už to najednou nebylo co dříve, už se začaly trhat nitě, prostě už najednou quiltování nebyla taková pohodička. Až jsem se jednoho dne naštvala a objednala si stroj nový.

Postupně jsem při šití zjistila, co je pro mě opravdu u stroje důležité, co používám, a co je pro mě naopak úplně zbytečné. Také díky kurzům, kde se potkávám s různými šicími stroji, které si účastnice na kurz vozí, jsem mohla posoudit, co mi asi který výrobce může nabídnout.
Věděla jsem, že chci stroj mechanický. Displej, na kterém si musím vyťukávat každou ptákovinu, mě opravdu neokouzlil. Věděla jsem, že chci, aby stroj poslouchal mě, ne že já budu muset poslouchat stroj. Kolikrát jsem totiž viděla, jak elektronický stroj hlásil nějakou chybu a nedalo se s ním hnout, dokud člověk neudělal nějaký přesný úkon, který si musel najít v manuálu (pokud ho s sebou ovšem měl). Věděla jsem, že je pro mě důležité, mít dobrý stroj na quiltování, na kterém si můžu bez problémů nastavit napětí nitě a samozřejmě ponořit zoubky podavače, dále funkci, aby jehla při skončení šití zůstala zapíchnutá v látce, možnost zpětného chodu (ale to snad mají všechny stroje) a tím více méně mé požadavky končily. Hlavně jsem nechtěla žádný displej. A všechno ostatní, čím bude stroj disponovat, už jsem považovala za nadstandard.

Nejlepším místem, kde si člověk může stroje osahat a vyzkoušet, je samozřejmě Prague Patchwork Meeting. Zde potkáte všechny významné prodejce a můžete si ke stroji sednout a kousek ušít. Když jsem tak procházela mezi prodejci a koukala, kdo nabízí stroj, který by splňoval mé požadavky, zjistila jsem, že je to pouze jeden stroj, a to Juki. Abych nekecala, možná ho nabízí ještě Janome, to jsem nezkoumala, protože tato značka je mi z nějakého, mě samotné ne úplně jasného důvodu nesympatická. Je to jen emocionální záležitost, takže se mě neptejte, proč ne Janome, ale věděla jsem, že tuto značku nechci. Výsledkem průzkumu byl tedy šicí stroj Juki, konkrétně typ TL-2200QVP MINI.

zdroj: http://jukiuk.com/shop/juki-lockstitch-sewing-machines/tl-2000qi/

Když jsem ho na výstavě zkoušela, měla jsem pocit, že pod ním látka neklouže tak pěkně, jako pod strojem, co mám doma. Technik mi vysvětlil, že je stroj konstruovaný tak, aby při každém zajetí jehly do látky patka přitlačila látku ke stehové desce. Tím se má zajistit, že v momentu zapichování jehly s látkou nepohnete a nevychýlíte jehlu z její dráhy. Tím totiž často dochází k lámání jehel při volném quiltování. Úplně mi to nevyhovovalo, protože u Pfaffky je patka celou dobu kus nad povrchem látky a já jsem s látkou mohla celou dobu volně hýbat. Ale říkala jsem si, že tam mají na zkoušení látku, která pořádně neklouže a také jsem si myslela, že je možné patku trochu zvýšit, jak je tomu u některých jiných quiltovacích patek.

Žádná jiná, pro mě přijatelná značka mi nenabízela stroj odpovídající mým představám, takže když přišel okamžik, kdy jsem se rozhodla pro nový stroj, nebylo co řešit.

Stroj jsme si objednala u Jitky Musilové, která provozuje obchod Patchwork jitkie s látkami a šicími stroji v Opavě. V jejím obchodě pořádám kurzy volného quiltování a máme spolu dobrý vztah, tak jsem se na ni s důvěrou obrátila.

Chvíli mi trvalo, než jsem se se strojem seznámila. Ne, že by to bylo tak složité, ale určitě znáte situaci, kdy máte na výběr 2 stroje a z nich jeden umíte bez problémů ovládat a druhý ne. Časem jsem se ale odhodlala ho začít zkoumat. Ještě ho nemám úplně prozkoumaný, třeba ještě neumím navlékat nit pomocí navlékače a navlékám ji ručně, ale quiltování už na něm zcela bez problémů zvládám.
Nejdříve jsem zjistila, že patka se nedá zvýšit, jak jsem si myslela. Také jsem zjistila, že ten těžší posun látky nebyl způsobený nevhodnou látkou, ale že to tak prostě funguje. Tak jsem přišla na způsob, jak trochu zvýšit patku nad povrch látky a pak už to šlo. Nastal ovšem další problém.
Všechny sendviče na prošívání si stehuji. U Pfaffu je patka velká a kus nad látkou, takže při šití se mi stehovka do patky nepřichytávala, nebo jen zcela výjimečně.

zdroj: http://www.pfaff.com/en-US/Accessories/Open-Toe-Free-Motion-Foot-(1)


U Juki je ale patka menší a je přitisknutá na látku. A najednou jsem měla problém. Chytala mi stehovku velmi často a dost mi to komplikovalo práci.

zdroj: http://jukiuk.com/shop/juki-lockstitch-sewing-machines/tl-2000qi/

Tak jsem zkusila vyměnit patku, protože v základní výbavě stroje jsou celkem 3 patky na volné qiltování. Vzala jsem si uzavřenou, že to s ní tedy vyzkouším. No a zjistila jsem, že každá uzavřená patka je jiná. Zatímco s univerzální uzavřenou plastovou patkou na šití fakt nevidíte, s touto vidím vše, co potřebuji.

zdroj: http://jukiuk.com/shop/juki-lockstitch-sewing-machines/tl-2000qi/
A taky jsem zjistila, že si už patku nepotřebuji žádným způsobem upravovat, aby byla výš nad látkou, protože jsem si prostě na způsob quiltování na tomto stroji zvykla a už mi nedělá žádný problém.

Stroj je celokovový, takže je opravdu pevný a stabilní. Když si teď od něj přesednu k Pfaffce, mám pocit, že je to plastový rozhrkaný krám. Na lepší si člověk opravdu zvyká velmi rychle. Je to stroj poloprůmyslový (polo možná proto, že není zabudovaný do skříňky, ale je přenosný) a šije rychlostí 1500 stehů za minutu. U ostatních strojů mám teď pocit, že jsou nějaké moc pomalé. Je to rovnosteh, takže jiné stehy u něj nehledejte. A kromě mnou požadovaných funkcí má ještě odstřih nitě, který jsem u Pfaffu neměla a který u quiltování moc nevyužiju, ale postupně mu přicházím na chuť v místech, kde je možné ho použít. Ale jeho použití na pedálu, kdy šlápnutím na patu nit odstřihnete, jsem hned zrušila.

Zatím jsem objevila jednu problematickou věc, která ovšem určitě půjde nějak vyřešit. Patka na rovné šití je velmi úzká, takže v případech, kdy jsem byla zvyklá, nemůžu šít tak, že vedu okraj patky po okraji látky. Třeba u lemování dek, ubrusů apod. Kdybych vedla patku po okraji látky, bude švový přídavek velmi velmi úzký. Tak buď seženu nějakou širší patku, nebo budu muset změnit systém šití. Uvidíme. Jiné patky jsem zatím nezkoušela, protože mám stroj nastavený na quiltování a zatím mi to tak naprosto vyhovuje.

Když to shrnu, tak jsem se strojem, co se týká volného quiltování, velmi spokojená. Je rychlý, zvládá i pevné a silné nitě, bez problémů na něm nastavím napětí nitě a abych nezapomněla, má pod ramenem větší prostor než jsem měla u Pfaffky. I když se rozdíl nezdá moc velký, ve skutečnosti velký je. Nejde jen o těch pár centimetrů, které jsou navíc mezi jehlou a tělem stroje (místo 17 je tu 21,5 cm). Jde také o to, že stroj je mezi jehlou a tělem vykrojený do výšky, takže je tam mnohem více prostoru.

Jestliže sháníte stroj speciálně na volné quiltování, mohu vám tento stroj jen doporučit.

Hezký večer
Jana






čtvrtek 21. září 2017

Taštičky na kosmetiku či něco jiného

Po odevzdání několika zakázek a poté, co jsem si také udělala volno (nějak jsem potřebovala nic nedělat), jsem chytla znovu elán do práce. I když bych svou činnost ani moc prací nenazývala. 

Obecně je pojem práce dost zprofanovaný, protože si pod tím většinou představíme něco, co dělat musíme, nebo bychom alespoň měli, protože nám to přináší peníze, které zase potřebujeme k uspokojení svých potřeb. A bohužel je většinou s pojmem práce spojeno, že je to něco, co nás nebaví. 

Když to shrnu, jedná se tedy o činnost, která nás nebaví, kterou ovšem musíme dělat kvůli penězům. A pokud si říkáte, že to tak rozhodně nemáte, tak se zkuste poctivě podívat do svých myšlenek. Pokud to tak skutečně nemáte v hlavě nastaveno, patříte mezi šťastnou menšinu. 

I já jsem zjistila, že jsem měla práci spojenou s něčím, co mě nebaví a už dlouhou dobu je mým cílem dělat to, co mě baví. Náš mozek ale bohužel (v některých situacích možná bohudík) funguje zkratkovitě, takže v okamžiku, kdy se mou prací stala činnost, která mě dosud velice bavila, začala jsem ji jaksi bojkotovat. Právě proto, že se stala mou prací. 

Sama jsem nechápala, co se to děje. Proč nejsem schopná si sednout ke stroji, k látkám, vzít do ruky štětec nebo prostě dělat něco, po čem jsem tak toužila. A přitom jsem měla hlavu plnou nápadů a tak moc jsem chtěla je převést do reality. Ale zkrátka to fyzicky nešlo. A pak jsem se dopracovala k zjištění, že mám v hlavě uložený vzorec, který mi v tom brání. Pojem práce se mi najednou spojil s činností, kterou nyní dělám a podvědomí se začalo bránit. 

V takovém případě máte v podstatě dvě možnosti. Buď tomu, co děláte, neříkat práce, anebo uložený vzorec nahradit něčím jiným. Prostě si s pojmem práce spojit obraz něco příjemného, co děláte rádi, co vás naplňuje radostí a nadšením a navíc vám to ještě přináší peníze k životu. Ale vlastně máte ještě třetí možnost. Začít hledat něco dalšího, co vás bude bavit a nebude to prací. To ovšem není řešení. Pak pokračujete stále dál a stále něco hledáte a nikdy s tím nemůžete skončit. Když jsem nad tím přemýšlela, tak jsem si říkala, že přeci nechci hledat nic dalšího. Že jsem našla oblast, v které chci zůstat. Neříkám, že se nechci rozvíjet a třeba se více věnovat artquiltům nebo náročnějším originálním kouskům, ale stále tím zůstávám u činnosti, které se věnuji nyní. Tak jsem se rozhodla změnit vzorec a doufám, že úspěšně. 

Vím, je to zamotané, ale někdy máme pravidla v naší hlavě tak zamotaná, že je těžké se z nich dostat ven. Já doufám, že jsem se z tohoto kruhu dostala a díky tomu budu moci přivádět k životu všechny ty nápady, které se mi v hlavě rojí. Jen mám obavu, že bych toho chtěla stihnout tolik, že se to snad ani nedá. Ale uvidíme. 

Prozatím jsou tu tři taštičky. Dvě větší a jedna menší. Všechny jsou z mých ručně barvených látek a samozřejmě zdobené volným quiltováním. 






 


Hezký den
Jana

středa 6. září 2017

Souhrn kurzů




V posledním týdnu jsem narychlo a i neplánovaně vypsala několik kurzů. Všechny je najdete v sekci Kurzy (nahoře je tlačítko) a pro jistotu je tu shrnu.

Pokud vás zajímá barvení látek, tak je ještě pár volných míst.

21. října                   Tábor - obsazeno

27. října                   Brno - 1 volné místo 

Podrobnější informace ke kurzům barvení látek naleznete zde.


A pokud byste se raději dostali hlouběji do tajů volného quiltování pak mám pro vás tato místa a termíny:

30. září                    Opava - 1 volné místo

a dnes nově vypsané kurzy

14. října                   Praha

17. listopadu          Brno 


Podrobnější informace ke kurzům volného quiltování naleznete zde.

Přesná místa konání kurzu najdete pod tlačítkem Kurzy.


Přeji vám hezký den a těším se na setkání na některém z kurzů.
Jana

čtvrtek 24. srpna 2017

Zase jednou barvím

Po dvou kurzech barvení látek jsem opět dostala chuť zažít ten pocit nadšení a zvědavosti, když nalévám barvu na látku a sleduji, co z toho bude. Viděla jsem ho u účastnic kurzu a vzpomněla si na něj. Problém ale je, že mě po těch letech barvení zase už tak nic moc nepřekvapí. A dokonce bych řekla, že občas cítím i trochu zklamání.

Chtěla jsem vyzkoušet nové barvy, které ještě nemám v repertoáru, tak jsem si v obchodě při nákupu barev na kurz přihodila do košíku ještě malinovou a kobaltovou. Doma jsem měla ještě lesní zelenou, kterou jsem už sice barvila pro synovce tričko, ale neudělala jsem si z ní tónování. A ještě jsem vytáhla jasně modrou, se kterou jsem už sice tónování dělala, ale na látku mizerné kvality, takže jsem ji ani do svého vzorníku nepoužila.  U těchto čtyř barev jsem se rozhodla udělat tónování a těšila jsem se, jak budu mít pěkné nové odstíny, které budu moci využít ve své tvorbě.

Když jsem s barvením začínala, což už je pár let, tak bylo u nás možné koupit jen několik barev. Rozhodně v nabídce chyběla spousta barev, které bylo možné koupit v zahraničí. Nejdříve jsem tedy pracovala s barvami, které byly k dostání v našich obchodech. Tónovala jsem a pak jsem taky hodně míchala. Nestačila mi nabídka hnědé (burgundská a čokoládová), tak jsem míchala modrou a oranžovou a čekala, co z toho vyjde. Chtěla jsem fialovou, tak jsem míchala modrou a červenou. A tak dále a tak dále. A díky těmto pokusům jsem dostala různé odstíny zelených, oranžových, fialových, hnědých a jiných barev. Stále mi to ovšem nestačilo, tak jsem objednala něco ze zahraničí. Zvolila jsem Německo, i když za částku, co jsem zaplatila za dopravu, bych si mohla nakoupit spoustu dalších barev. Ty tu ale v té době v nabídce nebyly. Díky zahraniční objednávce jsem objevila barvu Pearl Grey (tu jsem teď ale v nabídce barev Jacquard nenašla), ale hlavně Cerulean Blue, kterou mám moc ráda a ráda ji používám. Skvěle se doplňuje třeba s bronzovou, kterou už je možné koupit i zde a která rozšířila mou zásobu hnědých a béžových odstínů.

A teď k tomu zklamání. Jak můžu cítit zklamání? Zcela jednoduše. Koupím si novou barvu, těším se na nové odstíny a dostanu podobné těm, co už díky míchání barev dávno mám. Z těch čtyř, které jsem teď barvila, je lesní zelená dost podobná zelenomodré, malinová zase magentě a také těm, co mám míchané, kobaltová se mi moc nelíbí a je něco mezi noční modrou a námořnickou modrou, no a zářivě modrá? Tak ta mě zklamala nejvíc. Asi proto, že jsem od ní měla velká očekávání. V mokrém stavu vypadal úžasně. Taková ta sytá zářivá modrá, kterou ve svém repertoáru nemám a hodila by se mi. Ovšem po praní jsem z pračky vytáhla šest světle modrých látek, u kterých mezi nejtmavší a nejsvětlejší není příliš velký rozdíl.

Mám takový pocit, že abych ukojila své objevitelské potřeby, budu muset začít míchat ještě více. Nejen dvě, ale tři, čtyři barvy dohromady. Nebo zkoušet nové metody a postupy. Nápady už se rojí v hlavě, tak uvidíme, kdy se přetaví do reality. Určitě se to dozvíte, protože sem samozřejmě dám fotku. Pokud tedy výsledek nepoletí do koše.

A zde jsou výsledky mého popisovaného barvení.








 Hezký den
Jana

neděle 13. srpna 2017

Chytla mě růžová

Nevím, co se děje, ale dostala jsem chuť ušít růžové taštičky. Několik. Tedy přesněji řečeno tři. Dvě tu vidíte, třetí bude už v jiné barevné kombinaci, ale přece růžová.

Už jsem dělala růžovou taštičku, takže toto nejsou první kousky. Jenže tenkrát jsem ji kombinovala s bílou a kamínky Swarovski a díky tomu zůstala taková slaďoučká. Tentokrát jsem se rozhodla pro kombinaci s černou. Tím pádem bych řekla, že jsem z cílové skupiny zákazníků vyloučila sladké princeznovské typy, protože černá se k nim příliš hodit nebude. Vlastně musím přiznat, že nevím, kdo je cílovou skupinou těchto taštiček (a spousty dalších výrobků). Pokud by tato slova četl nějaký zarputilý podnikatel, tak by asi jen nechápavě vrtěl hlavou. Pokud by je ale četl někdo umělecky zaměřený, tak by je jistě naprosto chápal. Když tvořím, nejsem prostě schopna tvořit pro nějakou konkrétní cílovou skupinu, kterou si dopředu po složitých rozborech mé činnosti, mého cíle atp. stanovím, a pak na ni zacílím jak výrobky, tak případnou reklamní kampaň. Vždy tvořím podle toho, jaký zrovna přijde nápad. Na co mám náladu, chuť, co ve mně vyvolává nadšení. Maminka se mě třeba ptá, proč dělám pořád taštičky, jestli se prodávají nebo z jakého důvodu. Upřimně řečeno je dělám proto, že mě prostě baví. A teď jsem je navíc trochu vyprodala, tak zrovna přišel čas tvořit další. Jindy mám chuť tvořit sedáky, jindy zase něco na konkrétní téma a v ten okamžik není důležité, co to přesně bude. Vždy se nějak zjeví samo, co chce být vytvořeno. A když jsem dělala sedák na téma Antoni Gaudí, tak jsem už při jeho vymýšlení věděla, že nezůstane jen u sedáku, že k němu určitě budou ještě polštáře. A taky přibyly. Prostě to jinak nešlo.

Takže jsou tu dvě taštičky, obě v kombinaci růžová s černou a každá jiná. Obě jsou zdobené technikou volného quiltování, tedy jakéhosi malování na látku. Pokud byste nevěděli, jak tato technika vypadá, pak se můžete podívat na nějaké z mých videí na YouTube. A kdyby vás tato technika zaujala natolik, že byste se ji chtěli naučit, pak se můžete přihlásit na některý z mých kurzů. Ty najdete pod tlačítkem Kurzy. Nabídka kurzů není konečná, postupně ji doplňuji. Základnu mám v Brně, ale vytvořila jsem si přátelské vztahy s majitelkami patchworkových obchodů v Pardubicích , Opavě a Českých Budějovicích, tak vypisuji kurzy i tam a občas i jinde, když se někdo ozve, ví o vhodném prostoru a rád by, aby se takový kurz v blízkosti konal. Když nad tím tak přemýšlím, nepotřebuji se potkávat s lidmi každý den (ani obden), ale na kurzech se ráda setkávám s lidmi, kteří mají stejné zájmy, které baví podobné věci a můžeme se věnovat společnému tvoření. A dnes jsem na Facebooku zahlédla nabídku individuálních kurzů (na Slovensku), tak mě napadlo, že to vlastně není vůbec špatná myšlenka. Že bych mohla nabídnout komukoliv, kdo bude ochoten přijet, konzultaci v oblasti, které se věnuji.  Případně bych na rozumnou vzdálenost mohla dojet i já. Myšlenka se objevila, zatím se rozvíjí a uvidíme, kdy, případně jestli dozraje do konkrétní nabídky.

Ale už se vracím k taštičkám. Tady jsou.








Hezký večer
Jana

čtvrtek 3. srpna 2017

Jídelní souprava na cesty

Určitě všichni znáte největšího českého génia Járu Cimrmana. Je to osoba tak známá, že jsme ji při našem tvoření ve flérovském klubu Mařena nemohli pominout. Prázdninové kolo soutěže tohoto klubu bylo proto věnováno jemu. Sice se jedná o filmový ročník, ale v tomto kole jsme dostali volnější ruku a nebyla nutná zřejmá inspirace filmem Jára Cimrman ležící, spící. Mohli jsme se inspirovat jeho celým dílem, životem, jeho tvorbou, a to i dosud neobjevenou.

Poskytnutou volnost jsem využila a vdechla jsem život dosud neobjevenému, nebo alespoň nerealizovanému vynálezu Járy Cimrmana. Tímto vynálezem je jídelní souprava na cesty.

Když cestujete, nemáte chuť s sebou tahat mnoho věcí. Zejména, když si vše nosíte na zádech. Někdy se ovšem nechcete vzdát určitých vymožeností, nebo si chcete přece jen dopřát trochu komfortu, i když jste mimo civilizaci. To byly přesně důvody, pro které Jára Cimrman vynalezl tuto soupravu.


Souprava se skládá z prostírání, mělkého talíře, nože a vidličky. Polévkového talíře a lžíce se pro tentokrát vzdáme, přece jen jsme na cestách a není možné si dopřát takový komfort, jako obvykle.


Při stolování zcela jednoduše soupravu rozbalíte, pojíte naservírované jídlo, vytřepete a sbalíte do ruličky. Souprava je lehká, skladná, téměř o ní nebudete vědět a vaše zavazadlo zatíží pouze minimálně.







Základem je bílá bavlna doplněná černým quiltováním a černým lemováním.
Výplň: bavlněný termolín 180g/m2.

Na ostatní výrobky inspirované životem Járy Cimrmana se můžete podívat zde.  A jste-li registrovaní uživatelé Fleru, pak můžete pro 5 výrobků i hlasovat.

Hezký den
Jana

pondělí 31. července 2017

Střípky z kurzu

V sobotu proběhl můj první kurz barvení látek a troufám si říci, že úspěšně. Účastnice kurzu vypadaly spokojeně a hlavně jsem v jejich očích viděla to nadšení, které si pamatuji u sebe z doby, kdy jsem s barvením začínala. Kdy jsem se těšila na každý nově nabarvený kousek, čekala jsem, jaká barva z toho bude a radovala jsem se na krásnými sytými barvami. Vždyť mě barvení pohltilo tak moc, že už na své výrobky nepoužívám téměř žádné jiné látky, než vlastnoručně barvené. Když si totiž umíte sami nabarvit látku podle svých představ, dává vám to ohromnou svobodu ve vaší tvorbě. Nejste závislí na tom, co kde v obchodě zrovna nabízejí, a hledat konkrétní obchod, který zrovna látku podle vašich představ nabízí (většinou je někde v zahraničí), nemusíte čekat, až dorazí objednávka ani platit poštovné. Stačí si probrat svoje vzorky, jeden den obarvit a druhý den můžete vesele tvořit. Navíc mají ručně barvené látky daleko vyšší intenzitu barvy a můžete si kombinací různých technik vytvářet své vlastní originály.

Každá účastnice na kurzu pracovala s třemi primárními barvami (červená, modrá, žlutá) a z těchto tří barev si vytvořila 36 různých barevných vzorků. Nejdříve jsme tónovaly látku v jedné barvě a pak jsme barvy míchaly. Takže kromě různých tónů základních barev mají účastnice ve sbírce ještě různé odstíny oranžové, fialové a zelené barvy. Navíc si pak každá nabarvila půl metru látky v ploše podle vlastních představ, aby se naučily i tento způsob barvení.

Důležité ovšem je, že si každá odnesla domů postup, jak barvit reaktivními barvami, jak barvy tónovat, míchat, jak zopakovat stejnou barvu a mohou tyto pokusy dělat doma dále nejen z primárních, ale i dalších barev.








Hezký den
Jana