Translate

pondělí 20. listopadu 2017

Do budoiru princezny Bosany

Už vícekrát jsem se zde zmiňovala o různých soutěžích, které probíhají na Fleru, a kterých se se svými výrobky ráda účastním. Ve skutečnosti mi vůbec nejde o soutěž. Nejde o to, že bych chtěla vyhrát. Ostatně výherce vlastně nic moc nezíská, kromě dobrého pocitu. Mám je ráda proto, že jsou pro mě výzvou. Vždy je stanoveno nějaké téma, které se má ve výrobku projevit a toto téma mě nutí jít jinými než vyšlapanými cestami, myslet jinak, spojovat věci, které by mě třeba vůbec nenapadly. Tyto soutěže jsou pro mě prostředkem, jak ze sebe dostat něco nového. Možná si řeknete, že si přece takové téma mohu stanovit sama. Ano, to je pravda. Třeba si můžu říct, že budu tvořit na téma les a něco ztvárnit. U těchto soutěží je ale navíc ještě jeden bonus, a to možnost vidět pohled dalších tvůrců na stejné téma. A vždy je velmi překvapivé, jak stejné téma každý ztvární úplně jiným způsobem. A to mi zase dává jakousi zpětnou vazbu, kdy se mohu na věc podívat tak trochu očima jiných a vidět něco, čeho jsem si třeba vůbec nevšimla. Vidět další úhly pohledu. To je velmi poučné, alespoň pro mě a rozšiřuje mi to obzory.

Ze všech uvedených důvodů mám tyto flérovské soutěže ráda. Jednou z nich je soutěž klubu Mařena (materiál řemesly napříč), která ovšem zřejmě končí. Je otázkou proč. Možná je to zkostnatělostí stávajících správců, kteří raději odepíší celou soutěž, než aby změnili postoj nebo předali otěže jiným. Možná je to nedostatkem tvůrců, kteří by byli ochotni tvořit jen tak, nebo kteří by si našli čas v nabitém kalendáři objednávek. Těžko říct. Já jen vím, že jsem z klubu na chvíli odešla proto, že jsem měla pocit omezování v rozletu. Že místo, aby zadané téma bylo inspirací, vyžadovalo se jeho doslovné ztvárnění. To se ale po malé revoluci v textilní sekci změnilo a popravdě řečeno, je mi velice líto, že tento klub možná končí. "Možná" píšu proto, že je ještě stanoven termín na debatu ohledně jeho budoucnosti. Ale nějak mám pochybnosti. Je mi to líto i proto, že pro tento klub byl důležitý samotný výrobek. Měl vždy vyčnívat nad tím, co běžně děláme. Jsem sice i v jiných klubech, ale tam je důležitost výrobku potlačena důležitostí fotografie. Bohužel je pravda, že jsme na netu a že fotka je to, co upoutává. Fotka je to, co případný zákazník uvidí nejdříve a co rozhoduje to tom, zda se zastaví, či zda půjde dál, aniž by se nějak zabýval vlastním výrobkem. Jenže mám pocit, že zajímavost fotky začíná být důležitější než zajímavost nabízené věci. To mě mrzí, protože pro mě je důležitá právě ta tvorba. Ale třeba je to signál, abych více vyšla mezi lidi. Abych nezůstávala jen ve virtuálním prostředí, ale zúčastnila se třeba nějaké výstavy.  Jedné takové malé výstavy se s několika svými výrobky zúčastním tento víkend. Bude to v Brně, na Vinohradech, v Klubu seniorů na Bzenecké ulici 19. Přijít můžete v pátek od 14 do 19 hodin a v sobotu od 10 do 17 hodin. Uvidíte tam výrobky od patchworkářek z Vinohrad a jistě i od dalších tvůrkyň.

Ale ještě se chci vrátit k Mařeně. Díky ní jsem vytvořila podle mého názoru většinu svých nejlepších věcí. Určitě mezi ně počítám tento a tento sedák, obraz inspirovaný amazonským pralesem a pak obraz na téma Keltové a Germáni.  Ne všechna témata mi úplně sedla, třeba tvoření na téma Jára Cimrman sice bylo vtipné, ale když vytváříte něco, o čem nevíte, jestli to vůbec k něčemu bude (tak jako všechny vynálezy Járy Cimrmana), tak byste z toho asi taky nebyli moc nadšení. Díky tomu jsem zjistila, že nejsem typ na vtipné výrobky. Beru to vážně a snažím se ze sebe vydolovat to nejlepší, co se ve mně v daný moment nachází.

A proč to všechno píšu. Samozřejmě proto, že vám chci ukázat výrobek do posledního kola Mařeny. Tématem tentokrát bylo Fimfárum od Jana Wericha a mohli jsme si vybrat jakoukoliv filmově ztvárněnou pohádku (tento ročník byl filmový). Já jsem si vybrala pohádku Tři veteráni, nechala se inspirovat pohádkovým královstvím laděným mírně do orientálního stylu a barevností královského rádce. Výsledkem je tento sedák do budoiru princezny Bosany.


Sedák má v průměru 45 cm, na výšku 15 cm, krásně se na něm sedí (jako ostatně na všech mých sedácích), vyplněn je EPS kuličkami (polystyrenové kuličky), které jsou umístěné v samostatném obalu. Je tedy možné povlak sundat a vyprat. 


Sedák je ušitý z ručně barvených látek a samozřejmě podle mého vlastního návrhu. 


Jak aplikace tak i vzor pro quiltování jsem volila tak, aby působily lehce orientálním stylem stejně jako pohádkové království.


Jak je u mě zvykem, nepoužívala jsem žádné drahé speciální quiltovací nitě. Zelená nit je úplně obyčejná PES niť Belfil-S a červená je bavlněná Triana. Prostě to, co mám běžně doma v šuplíku s nitěmi.
A aby spodní strana nepřišla úplně zkrátka, tak jsem ji také trochu ozdobila.




A pokud se vám líbí, je k zakoupení v mém obchodě na Fleru.

Jako pokaždé vyšel k tomuto tématu blog s výrobky všech zúčastněných tvůrců a podívat se na něj můžete zde. A jste-li registrovaní uživatelé Fleru, pak můžete pro výrobky, které jsou vašemu srdci nejbližší, i hlasovat.

Hezký večer všem.
Jana

pondělí 6. listopadu 2017

Volné quiltování - video

V minulém příspěvku jsem slíbila video, na kterém je vidět, jak se quiltuje, nebo spíš jak já quiltuju vzor použitý na polštářích. Nevím, jaký tento vzor má název, pokud nějaký má, a vlastně to pro mě vůbec není důležité. Při šití. Při komunikaci s ostatními nebo psaní článku by bylo hezké, kdybychom měli společné pojmenování vzoru. Třeba se ke mně nějaké donese, do té doby zatím bez názvu.


Jak vidíte v levém spodním rohu, není vzor úplně ideální. Je to proto, že tento vzor je potřeba šít vždy od nějakého základu. Od kraje, od nějaké linky jako zde:


Potřebujete se prostě vždycky mít od čeho odrazit. A já jsem si při quiltování na video žádný základ neudělala. Proto se v jednom okamžiku vzor ocitl ve vzduchoprázdnu. I to je důležité si uvědomit, proto jsem video nechala tak, jak je a nenatáčela nové.

Tento vzor nemusíte šít jen takto nepravidelně, můžete ho šít i pěkně do řady (jestliže vám to tak vyhovuje), jak vidíte zde.


Pokud byste chtěli šít vzor tímto způsobem, pak vám doporučuji si nejdřív na látku nakreslit rastr a šít podle něj. Bez pomocných linek byste asi těžko udrželi stejnou velikost. Zde jsem naznačila, jak s takovým rastrem pracuji. Je důležité mít bod nejen pro začátek a konec obloučku, ale také pro jeho výšku.


A v tomto případě začínám na kraji látky v pravém nebo levém dolním rohu. Záleží na tom, odkud se vám lépe šije. Mně se šije lépe zprava doleva, proto jsem začínala vpravo. Když jsem dojela nakonec řady a chtěla šít stejným způsobem zpět, tak jsem zjistila, že zleva doprava se mi nedaří držet stejné obloučky. Proto jsem vždy začínala vpravo.
Zatímco na videu vidíte, že jsem postupovala od nejmenšího obloučku k největšímu, u šití v řadě to dělám obráceně. A to proto, abych si nejdříve vymezila celý prostor, který bude vzorem pokrytý, a ten pak teprve vyplním dvěma menšími obloučky. Takže zde šiju zcela opačně - od největšího k nejmenšímu. Ale je to samozřejmě můj postup. Každému vyhovuje trochu něco jiného, tak je třeba si postup přizpůsobit podle svých potřeb.

A teď už to video.


Hezký večer
Jana

pátek 3. listopadu 2017

Černá a bílá

Pokud jste pravidelnými návštěvníky mého blogu, zvykli jste si určitě na záplavu barev. Ruční barvení látek je ostatně jedním ze znaků mé tvorby. Díky němu vznikají krásné, zářivé barvy, které jsou od komerčně tištěných látek snadno rozpoznatelné. Ale ne pokaždé mám chuť pracovat s barvami. Občas přijde chvíle, kdy vím, že pro daný okamžik jsou černá a bílá tou správnou volbou.

Takový okamžik přišel nedávno a současně s ním i pochybnosti. Když stále používám barevné látky, nebude to divné, že najednou budu mít jen černobílý výrobek? Bude to zapadat do zbytku mé tvorby?  Když jsem se nad těmito otázkami více zamyslela, uvědomila jsem si, že ta hlavní otázka, která se za tím vším skrývá, je "Co na to řeknou lidi?". Ano, to je ten problém, proč jsem váhala. Kdo už je trochu obeznámen s tím, co vyrábím, tak to pro něj najednou bude změna. A jak se mu to bude líbit? Bude s tím souhlasit? Důležité pro mě bylo, že jsem si tuto skutečnost uvědomila. Často, rozhodně častěji, než by nám bylo milé, se při malých i velkých krocích v našich životech rozhodujeme podle ostatních, nikoliv podle sebe. Kolikrát v životě jste chtěli udělat něco, co vás opravdu lákalo, ale nakonec jste to neudělali, protože by se to někomu jinému nelíbilo, nebo jste nevěděli, jak by na to reagovali ostatní? Já jsem určitě takových věcí neudělala spoustu. Nebo jsem je udělala jinak, než jsem skutečně chtěla. Jenže co potom přijde? Určitě nepřijde radost, protože jste věci neudělali tak, jak jste skutečně chtěli. Bylo to jen napůl. Nebo úplně jinak.

Často nás zaplaví pocit, že máme obrovskou chuť něco udělat, přijde nový nápad, ale my to ubijeme "rozumnými" argumenty typu to se nehodí, to se nedělá, to přece nejde, to si nemůžu dovolit, jak bych vypadala, co na to řeknou rodiče (bratr, sestra, manžel, děti, sousedi atp.).
Já jsem se kdysi rozhodla, že udělám maximum pro to, abych šla tam, kam mě srdce táhne a tyto "rozumné" argumenty vypouštím. Často se v moudrých knihách dočtete, že přesně to máte dělat. Jestliže máte chuť jít na procházku, je potřeba jít na procházku, i když máte pocit, že jste zavaleni horou práce, kterou snad ani nemůžete zvládnout. Právě na té procházce můžete dostat nápad, který vám pomůže si práci výrazně zjednodušit. Když si ovšem tento oddych neumožníte a volání vnitřního hlasu nevyslyšíte, nápad do vaši přeplněné mysli nemá kudy přijít. Zrovna včera jsem přemýšlela nad dalším výrobkem do možná posledního kola soutěže klubu Mařena na Fleru a žádný nápad ne a ne přijít. Venku začalo svítit sluníčko, tak jsem vzala psa a vyrazili jsme na procházku. A najednou jsem věděla, co budu dělat. V hrubých rysech, protože si to musím rozkreslit, ale to stačí. V takových okamžicích je důležitá základní představa, od které se potom můžu odrazit.
Ale nemusí to být jen procházka. Může to být třeba chuť umýt nádobí (ano, i ta se u mě občas dostavuje). Nebo něco dobrého uvařit. Nebo uklidit. Možností je spousta a všechno to jsou činnosti, které vás odvedou od problému, který řešíte a na chvíli vám vyčistí hlavu.

Přiznávám, že ne vždy se mi mé předsevzetí daří plnit na sto procent. Také mám v zásobě plno rozumných argumentů, kterými si vysvětluji, proč to nejde. V poslední době mám stále větší chuť tvořit více textilních obrazů (artquiltů), ale ještě stále se tomu trochu bráním. Ještě stále nacházím rozumné důvody, proč to nejde. Ale obrana už slábne, tak věřím, že brzy se nějaký na mém blogu objeví. Tedy kromě toho, který je ve výrobě už cca 2 roky, a který zrovna po chvílích dodělávám.

Když jsem tedy zjistila, co za mými pochybnostmi stojí, už mi nic nebránilo se pustit do quiltování bílou nití na černém podkladu.


A pomohla mi ještě jedna věc. Nedávno jsem si půjčila z knihovny knihu Kraď jako umělec, jejímž autorem je Austin Kleon. Kniha není rozsáhlá, ale našla jsem v ní několik zajímavých myšlenek a mezi nimi i tuto: "Nedělej si hlavu s autorskou jednotou - tvé dílo je sjednoceno pouhou skutečností, že jsi jeho autorem".

Takže si přestávám dělat hlavu s tím, jestli je mé dílo jednotné a co si o tom kdo bude myslet a dělám věci, na které mám chuť. Ale popravdě řečeno, většinou jsem to tak už dělala, jen se občas objeví červík pochybností, aby zahlodal a zjistil, jak to myslím vážně.



Ještě jsem si vzpomněla na jednu příhodu, která souvisí s těmito polštáři. Odvezla jsem dceru do ZUŠ ve Vyškově o odešla s papíry, tužkou a pastelkami do kavárny. Objednala jsem si kávu a začala kreslit návrhy. Nejen quiltovací vzory doporučuji kreslit na papír. I návrhy hotových výrobků je dobré si nakreslit. Zaprvé proto, abyste viděli, jak to bude vypadat (v hlavě bývá představa občas trochu zkreslená), a zadruhé proto, že nápady z hlavy převedete na papír a pak už je tam nemusíte dále uchovávat. A tím se vám uvolní místo pro nápady nové.
Takže jsem seděla v kavárně a kreslila, když najednou z vedlejší místnosti začala nakukovat holčička. Párkrát se objevila a zvláštně na mě dívala. Když pak s maminkou odcházely, ukazuje holčička na mě a říká mamince "Dívej, já jsem ti to říkala".
Myslím, že jí připadalo zvláštní, že nějaký dospělý člověk sedí v kavárně a jen tak si kreslí a bylo to pro ni tak neobvyklé, že musela nakouknout několikrát. Vlastně je to smutné, když děti považují kreslení u dospělých za něco tak exotického. Za něco, co asi dospěláci nedělají. Možná bychom měli častěji odložit naše dospěláctví a více si hrát. Této věty by se ale mohl chytit můj bratr a říct mi, že bych s nimi tedy měla častěji hrát deskové hry. Jenže ty mě fakt vrcholně nebaví. Jsou i jiné způsoby hraní. Třeba si vzít pastelky a nějaké krásné kreativní omalovánky, kterých je v současné době na trhu velké množství, a pustit se do vymalovávání. Odpočinete si a ještě vám pod rukama vznikne něco pěkného, aniž byste na to museli vynaložit velkou námahu nebo museli mít nějakou speciální dovednost.





Jak se šije základní výplňový vzor jsem natočila i na video, které stáhnu na YouTube v nejbližší době. A pokud jste ještě neviděli žádné mé video, můžete nahlédnout sem.

Hezký den
Jana


čtvrtek 26. října 2017

Trochu jsem barvila

Od té doby, co pořádám kurzy barvení látek, se ve mě opět probouzí chuť k barvení. Ne že bych ji před tím neměla, ale barvila jsem si látku vždy na konkrétní výrobek, věděla jsem přesně, čeho chci dosáhnout. Teď jsem dostala chuť dělat pokusy. Jen tak si zkoušet kombinovat různé barvy, lít je přes sebe a čekat, co to udělá. Jestli výsledek odpovídá tomu, co jsem předpokládala, nebo jestli přijde překvapení.

Jsem za tento posun ráda, protože už mi chyběla radost, kterou jsem zpočátku cítila pokaždé, když jsem vytahovala nově nabarvené kousky látek a radovala jsem se z toho, jaké mi zase vyšly krásné a neočekávané barvy. Možná jste z mých příspěvků o zkoušení nových barev postřehli, že tam už není moc nadšení. Nebylo, protože využíváním kupovaných, od výrobce namíchaných barev, jsem často dostala barvu podobnou nějaké, kterou už mám, nebo která se třeba jen nepatrně liší.

Důvodem, který mě přivedl k pokusům a hraní si s barvami, byly účastnice kurzů. Když je při barvení sleduju a poslouchám jejich radostné výskání, když vytáhnou z pytlíku novou barvu, když vidím jejich nadšení a skutečně rozzářené oči, dostala jsem obrovskou chuť tyto pocity opět zažívat. To ovšem znamená, že se budu muset posunou zase o kousek dál a zkoušet nové věci. Konečně snad přijdou na řadu způsoby barvení, které jsem už dávno okukovala, občas lehce vyzkoušela a pak je zase pustila. Třeba shibori. Touto technikou mohou vznikat nádherné vzory. Kdysi jsem ho používala na hedvábné šály- pár kousků najdete zde (a už je to neuvěřitelné čtyři roky), tak teď přišel čas zkusit shibori i na bavlněné látky k dalšímu využití. Nebo různé mandaly, nebo barvení shěhem či ledem, nebo kombinaci batiky s tiskem a další a další a další. Možností je fůra a myslím že celý život by nestačil na to, aby je člověk všechny vyzkoušel.

Takže jako vždy, cílů mám před sebou hodně, teď už je jen uskutečnit.

A zde jsou první kousky. Jedná se o půlmetrové kusy látek šíře 150 cm.





Hezký večer
Jana

pátek 20. října 2017

A ještě dvě taštičky

Jak jsem se včera zmínila, z mého barvícího pokusu vznikly čtyři taštičky. Dvě jsem vám ukázala včera a dnes jsou na řadě další dvě. Včera jsem je nechtěla do článku zahrnovat ze dvou důvodů. I když jsou z téže látky, jsou úplně jiné. Jak tvarem a velikostí, tak zejména vzorem. A tím druhým důvodem bylo hádejte co. No ještě nebyly hotové. Proquiltováno jsem měla ale nebylo ušito. Do takových situací se dostávám docela často. Ostatně i na kurzech říkám, že mě vlastně šití moc nebaví. Baví mě výtvarná stránka věci. Barvení, quiltování, malování, prostě chystání materiálu, ze kterého se pak ovšem musí něco ušít. A tady se často zaseknu. Materiál mám, jen není nikdo, kdo by to dodělal. Ale abych na sebe nebyla zase tak moc přísná, občas něco dodělám. Vlastně častěji než občas. Jinak bych neměla co nabízet ve svém obchodě na Fleru, neměla bych co vozit na kurzy (i když tam klidně můžu vzít polotovar) a hlavně bych vám neměla co ukázat zde na mém blogu. Takže přiznám se, že i tento blog je pro mě určitou motivací, abych výrobky dotahovala do konce.

Tím končím dnešní uvažování, protože venku je krásně a já si půjdu alespoň na chvíli užít možná už poslední krásné dny na procházce se psem. Miluju tyto podzimní dny, kdy sluníčko září na žluté a červené listí stromů, všechno hraje barvami, ještě je příjemně teplo, ale přesto už je ve vzduchu cítit určitý chlad. Taky se ráda procházím hromadami spadaného listí, které mi šustí pod nohama. Bohužel je v současné době považované za správné, když je listí uklizené. A tak současný "správný" hospodář opadané listí rychle sesbírá, čímž mě ovšem připraví o potěšení. Ale předevčírem jsem se ještě stihla pobrouzdat v hromadách listí, které spadlo s krásných vzrostlých stromů na školní zahradě u nás ve vesnici. Stihla jsem to ovšem tak tak, protože kousek vedle už pan školník popadané listí sbíral sekačkou na trávu, aby bylo vše pěkně upravené. Ale když já mám tak ráda tu neupravenou přírodu!

Koukám, že jsem před předchozím odstavcem slibovala, že už končím, tak teď už opravdu končím.
Zde jsou fotky obou taštiček, jedna je opět hnědomodrá a druhá v podzimních tónech, když máme ten podzim. A obě dvě, stejně jako tu včerejší podzimní (modrohnědá už není) můžete najít v mém obchodě na Fleru.







Hezký den
Jana

čtvrtek 19. října 2017

Na kameni kámen

Nedávno jsem barvila látky, už přesně nevím na co, a dostala jsem chuť si trochu pohrát. Opravdu jen trochu, protože jsem si na hraní vyhradila jen 2 menší kousky látky. Na nich jsem zkombinovala tyrkysovou s béžovou a zlatožlutou s béžovou. Výsledky nebyly úplně podle mé představy, ale ne vždy se podaří naplnit mou představu. Někdy, obávám se, je má představa dokonce nenaplnitelná.

Už jsem se, tuším, setkala i s otázkou, jak mě spojení určitých technik napadlo, jestli jsem to někde viděla, nebo jak jsem na to prostě přišla. A zde se dostáváme právě k mým představám. V hlavě se mi zrodí nápad. Většinou ve formě výsledné podoby díla. Nápady, se kterými nejsem spokojená, odhazuji pryč (samozřejmě mentálně), a ty, které v sobě mají nějaký potenciál, rozvíjím dále, piluji detaily až do okamžiku, kdy jsem spokojená. Zde musím podotknout, že tato spokojenost se projevuje hřejivým pocitem u srdce a obrovskou chutí se hned pustit do realizace nápadu. V žádném případě to není spokojenost v hlavě provázená úvahami typu "to by se mohlo líbit".
A pak přichází chvíle, kdy zkoumám, jak představu přetavit do reality. Nemůžu se proto nechat svazovat způsoby, které se běžně používají, protože bych takto svého požadovaného cíle nedosáhla. Musím tedy přemýšlet, jak na to. Třeba u tohoto polštáře. Chtěla jsem tam kolečka v modré barvě, ale při použití klasické techniky, tedy aplikace, bych se z toho asi zbláznila. Proto jsem se rozhodla zvolit jednodušší cestu, kolečka nejdříve proquiltovat a pak vyplnit textilní barvou. A má představa byla naplněna.

Ale abych se vrátila k původní myšlence. Jestliže jedním způsobem svou představu nenaplním, mohu zkusit jiný způsob. Tím, že zjistíme, kudy cesta nevede, se nám zužují možnosti až nakonec narazíme na tu, která je ta správná. Proto není třeba výsledky, které úplně neodpovídají našim představám, považovat za chyby, ale za zkušenosti, díky kterým se dostaneme k cíli. A navíc nikdy nevíte, kdy se vám taková zkušenost bude hodit. Třeba v budoucnu budete chtít dosáhnout přesně takového výsledku, jako je ten, kterého jste v současnosti dosáhnout nechtěli.

I když výsledek barvení neodpovídal mé představě, přesto se mi líbil, a obarvené látky jsem využila na ušití dvou taštiček. Vlastně čtyř, ale dnes vám ukážu dvě. Jsou stejné, jen jinak barevné. Zvolila jsem pro ně jednoduchý vzor kamenů s vyplněným prostorem mezi nimi, aby se více zvýraznila barva prošití.









A na posledních dvou fotkách vidíte pokus o focení zátiší ve stylu starých holandských mistrů. To bylo totiž zadání posledního kola soutěže v klubu Nestejní na Fleru. Myslela jsem si, že to bude celkem brnkačka, ale při vlastním focení jsem zjistila, jak jsem se pletla. 
Základní problém je už to, že na Fleru, kam tyto fotky dávám, je titulní fotka čtvercová. Je proto vše nutné nacpat do čtverce. Dále to byla kompozice (moje první vypadala jako absolutní chaos), pak svělo přicházející zleva, zejména, když je zeď postavená tak, že přichází zprava, přítmí atd. atd. Prostě žádná sranda. Ale vyzkoušela jsem si to a i to se počítá Za pár dní vyjde blog a odkaz na něj pak najdete na mé facebookové stránce. Určitě se na něj podívejte, protože tam bude spousta krásných fotek. 

                          

Pro dnešek je to z mé stany vše, tak přeji všem hezký den i nadcházející víkend. Pro mě bude částečně pracovní, protože v sobotu v Táboře barvíme látky. A příští víkend vlastně taky, protože v sobotu 28. října se s některými z vás možná potkám v Prostějově na srazu patchworkářek. A s některými i v pátek 27. října, protože to zase budeme pro změnu barvit v Brně. Vím, že je to pátek, klasický pracovní den, ale kdyby se někdo přece jen chtěl utrhnout z práce, máme ještě jedno volné místo.

Jana

pondělí 9. října 2017

Povídání o meandrech (volné quiltování)

Už delší dobu se mi hlavou honí myšlenka, že napíšu článek o meandrech. Protože jste na blogu o šití, barvení, látkách a jiných věcech spojených s textilem, nebudu zde psát o meandrech říčních. I když kdo ví, o čem budu psát za čas. Témata se mohou změnit, rozšířit, člověk nikdy neví, co se přihodí zítra, natož za pár měsíců. Ale protentokrát zůstávám stále u šicího stroje, přesněji řečeno u volného quiltování. Budeme se tedy bavit o vzoru, kterému se ve volném quiltování říká meandry.


Když jsem před několika lety začínala vést kurzy volného quiltování, byly meandry většinou jediným vzorem, na který si účastnice troufaly samy a častokrát přicházely na kurz a tento vzor už uměly moc pěkně quiltovat. Přicházely ovšem s větou "já umím jen meandry". Meandry byly považované za cosi obyčejného, co umí každý, co není nic zvláštního, takže není žádný důvod, aby se tím jakkoliv chlubily.

Něco se ovšem změnilo a na kurzech v současné době zjišťuji, že meandry patří mezi vzory, které jdou účastnicím nejméně. Možná je to tím, že se volné quiltování dost rozšířilo, informace a videa o něm jsou všude na internetu dostupná a zatímco dříve se začínalo od základů, teď se začíná někde od prostředka. Zatímco dříve se člověk pustil na začátek do meandrů, nyní se pouští do různých mandal a jiných komplikovaných vzorů.
Myslím si, že spíše než k užitku je to ke škodě. Proč? Protože u těch, co v současné době začínají quiltovat, vidím snahu o docílení složitého vzoru, který ovšem nemají nacvičený. Nemají základy. A když nemáte základy, nemáte na čem stavět. Nejsou pak schopné souvisle vyplnit určitým vzorem prostor. Proto si myslím, že v současnosti tak často vídáme quiltované plochy vyplněné směsí různých vzorů, já tomu říkám free form quilting, což je ale dle mého názoru důsledkem toho, že autorka (či autor) neumí vyplnit plochu jedním vzorem. Je jednodušší vyplnit co umím a do mezer pak nacpat třeba kolečka. Ale vyplnit plochu jedním vzorem, to chce už umět pracovat s prostorem. To chce trénovat. Hlavně kreslit. Cvikem pak člověk dosáhne toho, že ví, kudy vést jehlu, jak prostor vyplnit, pochopí logiku vzoru. Je pak schopen použít i jen jeden vzor a nic mu samozřejmě nebrání použít vzorů více, je-li to jeho záměrem.

Tolik k úvaze nad současným stavem věcí a teď zpět k meandrům.

Aby meandry dobře vypadaly, je nutné, abyste u tohoto vzoru uměli pracovat s prostorem. Musíte mít vzor "vykreslený". Tím myslím vykreslený na papír. Musíte ho mít prostě v ruce.
I když se meandry považují za základní vzor a některé quilterky si stěžují na jeho nadužívání, já na tento vzor nedám dopustit. Umožňuje mi spoustu variací. Můžu si hrát s barvami nití, plochy, můžu obměňovat vzor tím, že vynechám určitá místa, prostě se s tímto vzorem dá kouzlit. A není to vůbec jednoduchý vzor. Nemyslím tím ani tolik na vyplnění plochy, jako spíše kvůli tomu, že je nutné po celou dobu dodržet přiměřeně stejnou velikost a hustotu vzoru. Pokud je nedodržíte, nebude vzor vypadat pěkně.

Na kurzech se setkávám s různými přístupy k vyplňování prostoru nejen meandry, ale i jinými vzory. V současné době, která je zaměřena na rozvíjení levé mozkové hemisféry a na upřednostňování dovedností, které jsou s ní spojené, je celkem jasné, jak bude vyplňování prostoru vypadat. Zleva doprava, shora dolů, hlavně to musí mít systém. Logiku. Musí to být pochopitelné. Ano, to je přesně levá mozková hemisféra. Musí to být logické, spočitatelné, pochopitelné, systematické.
Jenže my potřebujeme zapnout tu druhou - pravou mozkovou hemisféru. Ta je zodpovědná za kreativitu. A většinu kurzu se snažím o to, aby účastnice změnily svůj pohled na věc a svůj přístup. Alespoň k volnému quiltování. Aby přešly z módu "musím to pochopit" k módu "hraju si".

Dnes jsem sedla ke stroji a quiltovala jsem meandry tak, jak je vidím já (to je hned první fotka výše) a pak také tak, jak je často vídám nakreslené. Už dopředu na kurzu říkám, že je takto nechci vidět. Abyste to viděli v praxi i vy, tu máte fotky.

Na první fotce vidíte systematické vyplňování prostoru shora dolů a zpět, nebo by to mohlo být stejně zleva doprava a zpět.
Dost často se ještě stává, že se ve vzoru objevují takové hřiby, jak se člověk rychle snaží vrátit zpět do toho "správného" směru šití.


Tady na fotce jsem vám je označila. Zeleně je označen oblouk, který nevypadá hezky, protože je oproti ostatním obloučkům příliš výrazný, prostě z celku příliš vyčuhuje a narušuje ho. Červeně pak vidíte označený způsob, jak můžete tento velký oblouk nahradit. Stačí jen tolik nespěchat s návratem do směru, který považujeme za správný a udělat o jeden dva obloučky navíc.
Dále se u těchto dlouhých meandrů stává, že v místech, která jsem označila červenou čárou, se látka zvedne, protože není nikde prošitá. Pak se vám na látce vytvoří takové hrboly, které trčí nahoru.



Zde vidíte systém "vyplňujeme po diagonále".



A zde vidíte systém (když řeknu, že začínáme uprostřed) "vyplňujeme hezky od středu stále do kolečka a pak tam rychle šupneme ty řady a sloupce".


A zde pro jistotu vložím ještě jednou fotku vzoru, jak se líbí mně. Abyste to měli pěkně pohromadě.



A ještě jedna důležitá věc. To, o čem tu celou dobu píšu, je vyplňování plochy. Nejde o to, že byste se měli něčemu nebo někomu přizpůsobovat tvarem meandrů. Každý jsme jiný, u každého se projevuje jeho osobitost a ta se samozřejmě projeví i na tvaru každého vzoru, nejen meandrů.


Kromě toho, čeho se u meandrů vyvarovat, bych vám také ráda ukázala, jak si s meandry můžete hrát. 

Ve všech třech následujících případech se jedná o jeden typ vzoru. Uprostřed je kolečko a kolem meandry. V prvním případě jsem kolečko proquiltovala růžovou nití a okolí pak černou.


Ve druhém případě jsem kolečko nechala prázdné, takže vystupuje ven a zůstalo černé a okolí jsem proquiltovala růžovou nití.


A ve třetím případě jsem zvolila růžovou aplikaci a okolí proquiltovala černě.


Stále je to totéž a přitom pokaždé jiné.

A zde máte fotku všech tří možností dohromady, kde vidíte i co je placaté a co plasticky vystupuje.


A pokud se chcete podívat na praktické různorodé využití meandrů, můžete nahlédnou na toto prostírání , nebo na toto levandulové prostírání a zde najdete rovnou dvě. Také jsem prostřednictvím meandrů ztvárnila symboly jin a jang a tvořila v japonském stylu.
A abych vám dala i výraznější příklad toho, kdy jsem vynechala při prošívání prostor a tím umožnila vyniknout určitému vzoru, tak zde je polštář s francouzskou lilií.

Myslím, že příkladů, jak je možné si hrát s meandry, jsem ukázala dost a přitom se stále jedná o naprosto nepatrné množství možností, protože ty jsou nekonečné.


A na závěr ještě jedno krátké video s meandry.




Ať se vám meandry dobře šijí a doufám, že vám k tomu tento článek bude alespoň trochu nápomocný.

Hezký večer
Jana

pátek 6. října 2017

Úprava patky

V minulém článku jsem popisovala své zkušenosti s novým stojem Juki TL-2200QVP MINI. V článku jsem se zmínila, že jsem si upravila patku, která příliš těsně doléhala na stehovou desku. A také jsem psala, že u další patky jsem už tuto úpravu nedělala. Toto druhé tvrzení musím poupravit. Poté, co jsem předevčírem quiltovala, naznala jsem, že opravdu musím látku hodně tahat, až mě z toho bolí ruce a musím proto také častěji odpočívat. Proto jsem dnes předtím, než jsem se pustila do quiltování, provedla úpravu i této druhé patky. A protože jsem dostala dotaz, jak jsem úpravu udělala, nafotila jsem ji raději i pro případné další tazatele. 

Je to zcela jednoduchá záležitost. Lea Day ukazuje na svém videu, jak upravit patku, kterou hodně z vás používá - je to ta plastová, uzavřená, přes kterou není pořádně vidět a prodává se jako celkem univerzální quiltovací patka pro velké množství strojů. Pokud vás úprava zajímá, najdete ji zde

Pro svůj stroj jsem musela patku upravit trochu jinak, i když mi toto video ukázalo směr, kudy jít. Nemohla jsem použít gumičku, protože se k místu, které potřebuji přizvednout, nemohu dostat volně ze všech stran. Použila jsem proto provázek, který doma mám. Čím tlustší provázek, tím výš dostanete patku nad látku. Anebo můžete provázek omotat vícekrát nad sebou a tím dosáhnete stejného výsledku. 


Tady vidíte, do kterého místa je potřeba provázek umístit. Nemusí to být samozřejmě provázek. Určitě by se v železářství dala koupit nějaká podložka, kterou by bylo možné na to místo zasunout a vykonala by stejnou službu. Já jsem po ruce žádnou neměla, tak jsem pracovala s tím, co po ruce bylo. 

A na této fotce vidíte, jak musíte patku zmáčknout, aby se pod pružinou udělalo místo, kam provázek (podložku) přidáte. Tím vlastně zabráníte pružině dosednout úplně dolů a spustit patku moc nízko. 


Kolečko, které leží na látce, mám schované dole v dlani, palcem zespodu poskytuji oporu a shora ukazováčkem tlačím proti palci na tu část, ve které je normálně zasunutý šroub, který patku přichytává na jehelní tyč (držím patku levou rukou). Zmáčknutím proti sobě si vytvoříte pod pružinou prostor, do kterého provázek nebo podložku umístíte. 

Tato malá úprava postačuje k tomu, že s látkou je najednou pod strojem možné pohybovat úplně lehounce, i když tím vlastně narušujeme záměr výrobce. Ale možná by bylo fajn, kdyby výrobce občas konzultoval své představy s těmi, kdo pak jeho výrobky používají. Myslím, že by to v mnoha případech bylo velmi prospěšné. 

Někde jsem zahlédla, že k tomuto stroji by měla sedět i quiltovací patka se šroubkem, kterým si můžete nastavit výšku patky, dokonce jsem o ní přemýšlela, ale díky této úpravě ji nebudu potřebovat. 

Hezký den
Jana 

čtvrtek 28. září 2017

Mám nový stroj

Mám nový stroj. Samozřejmě šicí stroj. Není už úplně nový, už ho mám asi od června, ale chtěla jsem si dát čas na vyzkoušení, než k němu něco napíšu.

Do té doby, než jsem si pořídila nový stroj, jsem šila a quiltovala na stroji Pfaff Quilt Expression 2048.  Kupovala jsem si ho před nějakými sedmi, osmi lety. V době, kdy jsem ještě netušila, že se budu věnovat volnému quiltování, ale moc jsem chtěla šicí stroj, na kterém to půjde. Nebo spíše jsem kupovala stroj hlavně kvůli volnému quiltování, protože mě moc zaujalo a chtěla jsem se mu více věnovat. I když měl stroj mezi jehlou a tělem pouhých 17 cm, zvládla jsem na něm quiltovat i deku 220 x 220 cm. Nebudu tvrdit, že to byla legrace a šlo to samo. Nebyla to legrace a nešlo to samo. Byla to hodně velká dřina, ale bylo to možné. Proto občas vozím tento stroj s sebou na kurzy, abych ukázala účastnicím, na jakém stroji jsem quiltovala všechny své výrobky. To pro případ, že by si chtěly stěžovat na svůj údajně malý stroj, který jim brání v pořádném quiltování.
Byla jsem s tímto strojem nadmíru spokojená. Šil jako hodinky, quiltovalo se na něm báječně, jenže jak to chodí, už to najednou nebylo co dříve, už se začaly trhat nitě, prostě už najednou quiltování nebyla taková pohodička. Až jsem se jednoho dne naštvala a objednala si stroj nový.

Postupně jsem při šití zjistila, co je pro mě opravdu u stroje důležité, co používám, a co je pro mě naopak úplně zbytečné. Také díky kurzům, kde se potkávám s různými šicími stroji, které si účastnice na kurz vozí, jsem mohla posoudit, co mi asi který výrobce může nabídnout.
Věděla jsem, že chci stroj mechanický. Displej, na kterém si musím vyťukávat každou ptákovinu, mě opravdu neokouzlil. Věděla jsem, že chci, aby stroj poslouchal mě, ne že já budu muset poslouchat stroj. Kolikrát jsem totiž viděla, jak elektronický stroj hlásil nějakou chybu a nedalo se s ním hnout, dokud člověk neudělal nějaký přesný úkon, který si musel najít v manuálu (pokud ho s sebou ovšem měl). Věděla jsem, že je pro mě důležité, mít dobrý stroj na quiltování, na kterém si můžu bez problémů nastavit napětí nitě a samozřejmě ponořit zoubky podavače, dále funkci, aby jehla při skončení šití zůstala zapíchnutá v látce, možnost zpětného chodu (ale to snad mají všechny stroje) a tím více méně mé požadavky končily. Hlavně jsem nechtěla žádný displej. A všechno ostatní, čím bude stroj disponovat, už jsem považovala za nadstandard.

Nejlepším místem, kde si člověk může stroje osahat a vyzkoušet, je samozřejmě Prague Patchwork Meeting. Zde potkáte všechny významné prodejce a můžete si ke stroji sednout a kousek ušít. Když jsem tak procházela mezi prodejci a koukala, kdo nabízí stroj, který by splňoval mé požadavky, zjistila jsem, že je to pouze jeden stroj, a to Juki. Abych nekecala, možná ho nabízí ještě Janome, to jsem nezkoumala, protože tato značka je mi z nějakého, mě samotné ne úplně jasného důvodu nesympatická. Je to jen emocionální záležitost, takže se mě neptejte, proč ne Janome, ale věděla jsem, že tuto značku nechci. Výsledkem průzkumu byl tedy šicí stroj Juki, konkrétně typ TL-2200QVP MINI.

zdroj: http://jukiuk.com/shop/juki-lockstitch-sewing-machines/tl-2000qi/

Když jsem ho na výstavě zkoušela, měla jsem pocit, že pod ním látka neklouže tak pěkně, jako pod strojem, co mám doma. Technik mi vysvětlil, že je stroj konstruovaný tak, aby při každém zajetí jehly do látky patka přitlačila látku ke stehové desce. Tím se má zajistit, že v momentu zapichování jehly s látkou nepohnete a nevychýlíte jehlu z její dráhy. Tím totiž často dochází k lámání jehel při volném quiltování. Úplně mi to nevyhovovalo, protože u Pfaffky je patka celou dobu kus nad povrchem látky a já jsem s látkou mohla celou dobu volně hýbat. Ale říkala jsem si, že tam mají na zkoušení látku, která pořádně neklouže a také jsem si myslela, že je možné patku trochu zvýšit, jak je tomu u některých jiných quiltovacích patek.

Žádná jiná, pro mě přijatelná značka mi nenabízela stroj odpovídající mým představám, takže když přišel okamžik, kdy jsem se rozhodla pro nový stroj, nebylo co řešit.

Stroj jsme si objednala u Jitky Musilové, která provozuje obchod Patchwork jitkie s látkami a šicími stroji v Opavě. V jejím obchodě pořádám kurzy volného quiltování a máme spolu dobrý vztah, tak jsem se na ni s důvěrou obrátila.

Chvíli mi trvalo, než jsem se se strojem seznámila. Ne, že by to bylo tak složité, ale určitě znáte situaci, kdy máte na výběr 2 stroje a z nich jeden umíte bez problémů ovládat a druhý ne. Časem jsem se ale odhodlala ho začít zkoumat. Ještě ho nemám úplně prozkoumaný, třeba ještě neumím navlékat nit pomocí navlékače a navlékám ji ručně, ale quiltování už na něm zcela bez problémů zvládám.
Nejdříve jsem zjistila, že patka se nedá zvýšit, jak jsem si myslela. Také jsem zjistila, že ten těžší posun látky nebyl způsobený nevhodnou látkou, ale že to tak prostě funguje. Tak jsem přišla na způsob, jak trochu zvýšit patku nad povrch látky a pak už to šlo. Nastal ovšem další problém.
Všechny sendviče na prošívání si stehuji. U Pfaffu je patka velká a kus nad látkou, takže při šití se mi stehovka do patky nepřichytávala, nebo jen zcela výjimečně.

zdroj: http://www.pfaff.com/en-US/Accessories/Open-Toe-Free-Motion-Foot-(1)


U Juki je ale patka menší a je přitisknutá na látku. A najednou jsem měla problém. Chytala mi stehovku velmi často a dost mi to komplikovalo práci.

zdroj: http://jukiuk.com/shop/juki-lockstitch-sewing-machines/tl-2000qi/

Tak jsem zkusila vyměnit patku, protože v základní výbavě stroje jsou celkem 3 patky na volné qiltování. Vzala jsem si uzavřenou, že to s ní tedy vyzkouším. No a zjistila jsem, že každá uzavřená patka je jiná. Zatímco s univerzální uzavřenou plastovou patkou na šití fakt nevidíte, s touto vidím vše, co potřebuji.

zdroj: http://jukiuk.com/shop/juki-lockstitch-sewing-machines/tl-2000qi/
A taky jsem zjistila, že si už patku nepotřebuji žádným způsobem upravovat, aby byla výš nad látkou, protože jsem si prostě na způsob quiltování na tomto stroji zvykla a už mi nedělá žádný problém.

Stroj je celokovový, takže je opravdu pevný a stabilní. Když si teď od něj přesednu k Pfaffce, mám pocit, že je to plastový rozhrkaný krám. Na lepší si člověk opravdu zvyká velmi rychle. Je to stroj poloprůmyslový (polo možná proto, že není zabudovaný do skříňky, ale je přenosný) a šije rychlostí 1500 stehů za minutu. U ostatních strojů mám teď pocit, že jsou nějaké moc pomalé. Je to rovnosteh, takže jiné stehy u něj nehledejte. A kromě mnou požadovaných funkcí má ještě odstřih nitě, který jsem u Pfaffu neměla a který u quiltování moc nevyužiju, ale postupně mu přicházím na chuť v místech, kde je možné ho použít. Ale jeho použití na pedálu, kdy šlápnutím na patu nit odstřihnete, jsem hned zrušila.

Zatím jsem objevila jednu problematickou věc, která ovšem určitě půjde nějak vyřešit. Patka na rovné šití je velmi úzká, takže v případech, kdy jsem byla zvyklá, nemůžu šít tak, že vedu okraj patky po okraji látky. Třeba u lemování dek, ubrusů apod. Kdybych vedla patku po okraji látky, bude švový přídavek velmi velmi úzký. Tak buď seženu nějakou širší patku, nebo budu muset změnit systém šití. Uvidíme. Jiné patky jsem zatím nezkoušela, protože mám stroj nastavený na quiltování a zatím mi to tak naprosto vyhovuje.

Když to shrnu, tak jsem se strojem, co se týká volného quiltování, velmi spokojená. Je rychlý, zvládá i pevné a silné nitě, bez problémů na něm nastavím napětí nitě a abych nezapomněla, má pod ramenem větší prostor než jsem měla u Pfaffky. I když se rozdíl nezdá moc velký, ve skutečnosti velký je. Nejde jen o těch pár centimetrů, které jsou navíc mezi jehlou a tělem stroje (místo 17 je tu 21,5 cm). Jde také o to, že stroj je mezi jehlou a tělem vykrojený do výšky, takže je tam mnohem více prostoru.

Jestliže sháníte stroj speciálně na volné quiltování, mohu vám tento stroj jen doporučit.

Hezký večer
Jana